Text z cestovního archivu · 2010. Osobní zkušenosti, ceny a další informace zachycují dobu cesty.
21.2. – 25.2. – pobyt na Zanzibaru
Ráno jsme po snídani nasedli na loďku a vyrazili ke korálovému ostrovu, kde jsme šnorchlovali zhruba jednu hodinu, a poté se přesunuli k dalšímu ostrovu, kde nám průvodce druhé skupiny připravil grilované ryby, tuňáky, žraloka a jiné pochutiny (čapati, mango, papája, karambola a ananas). Na druhém ostrově jsme navštívili park plný obrovských sloních želv a užívali si romantické pláže se sněhobílým pískem. Po návratu z krásného výletu jsme přiopáleni zašli opět na trh, najedli se a poté navštívili hospodu a zkonzumovali pár teplejších piv.
V pondělí 22.2. ráno jsme nasedli do autobusu a vydali se na putování ostrovem. Jižně od Stone Town jsme navštívili místa rozsáhlých mandrovníkových porostů, kde žijí opice druhu red colobus. Cestou na sever jsme se zastavili opět ve Stone Town, kde jsme koupili a napsali pohledy a vydali se směrem na sever, kde jsme navštívili farmu koření. Konečně jsme se zbavili všech různých drobností určených pro děti. Vašek se konečně zbavil čepic a kšiltů s logem dávno neexistující CK SPORTTURIST. Ve večerních hodinách jsme přijeli na sever ostrova do místa Nungwi. Toto místo je označováno jako nejhezčí na celém Zanzibaru s bělostnými plážemi a smaragdovým mořem. Můžu potvrdit, že se jedná skutečně o úchvatné místo s klidným mořem, kde jsem naměřil okolo poledne teplotu vody 33oC. Každý pohyb v moři je poměrně náročný, takže jsme se tam tak nějak převalovali a váleli jako hroši. Přece jen jsme něco od těch zvířat na safari okoukali.
Brzy ráno jsme navštívili na severu ostrova vnitřní lagunu s mořskými želvami. Oběd v restauraci s výhledem na moře byl dlouhý a úžasný. Odpoledne jsme měli možnost sledovat přímo na pláži filetování ohromného tuňáka a baracudy. Večer jsme vyjeli loďkou s veselými černochy pozorovat západ slunce a šnorchlovat. Poslední večer, který jsme trávili s našimi kamarády, končil samozřejmě v restauraci a následně koupáním Jirky a Vladimíra a utopením Petry foťáku.
Druhý den byl celý věnován lenošení a válení se v teplých vodách Indického oceánu. Hrozně to všechno utíkalo a v 15:00 hod. jsme odjížděli na letiště.
Při přeletu ze Zanzibaru do Nairobi jsme okolo 19:00 hod. večer viděli majestátní vrchol Kilimandžára z letadla. Přeci jen se nám tedy podařilo Kilimandžáro zahlédnout. Při pohledu na tuto horu jsem začal vzpomínat na všechno, co jsem zažil na naší expedici a měl jsem strašně silný emotivní pocit ze všeho prožitého. Snad šlo ještě zdolat i to Kilimandžáro? Vím však, že žádné příště nebude a že je velmi nepravděpodobné vrátit se na stejné místo, není tolik času, aby se mohla navštěvovat opakovaně stejná místa.
Před odletem jsme vzpomínali na Jihoafrickou republiku, k čemuž nám dopomohlo červené víno, a už jsme chtěli za sebou mít let do Amsterdamu.