Text z cestovního archivu · 2010. Osobní zkušenosti, ceny a další informace zachycují dobu cesty.
10.2. -13.2. – Mt. Keňa
Ve středu ráno byla poslední možnost dokoupit zásoby na Mt. Keňu ve městě Nanyuki. V muslimské prodejně bylo všechno, co jsme potřebovali, včetně dostatečného množství alkoholických nápojů. Koupili jsme tedy ještě nějakou whisky a tuto obratně přelili do plastových obalů. Dokoupili jsme ještě i nějaké pivo, když jsme byli informováni, že naše krosny ponesou nosiči a váha nemá převyšovat 18 kg. Zhruba v 11:00 hod. jsme nasedli do minibusu, kde již bylo několik černochů, našich budoucích horských vůdců a nosičů, jeden černoch s ohromnou kamerou a jeden blonďatý Kanaďan jménem Steve. Tento chlapec nám sdělil, že je redaktor, který s námi bude absolvovat výstup na Mt. Keňu a bude točit reportáž o výstupu pro televizi NTV. Hned jsme se s ním skamarádili, dali mu napít trochu ohnivé vody a darovali jedno pivo. Jak prozíravé bylo toto přátelské uvítání! Poznali jsme to v průběhu celého treku, a zvláště pak v euforii, která nastala po dosažení vrcholu.
Zhruba ve 12:00 hod. jsme dorazili k bráně parku ve výšce 2.400 m. Začal ohromný mumraj, každý z nás odložil svoji krosnu, ke které se vrhl jeden nosič a všemožným způsobem k ní připevňoval další různé tašky, vařiče, hrnce apod.
Pomalu jsme se vydali směrem vzhůru, až jsme po 16.hod. dorazili do prvního kempu ve výšce 3.150 m. Někteří z nás ani nezaregistrovali, že je cestou kemp, přešli zhruba 200 výškových metrů a vraceli se. V kempu byla krásná travička a mnoho drzých opic - paviánů, které o sobě dávaly hlasitě vědět. Opice měly značnou početní převahu. Začali jsme rozbalovat věci a průvodce Roman nás upozornil, abychom dávali pozor na malé cenné věci, zvláště pak foťáky, protože opice jsou schopné po takových předmětech skočit a rychle s nimi utéct. Magda se svým manželem dostala hlad a vyndala salám vysočina. Než však stačila sundat igelitový obal, skočila jí na ruku hbitá opice a už pelášila i se salámem neznámo kam. Ostatní opice dostaly kuráž a začaly také dorážet, neboť chtěly být úspěšné jako ta první a chtěly také urvat něco k jídlu. Jedné takové dotěrné opici se postavil na odpor Jirka, který ji zkoušel svým řevem a dupáním zahnat, avšak opice třikrát menší než on se nenechala zastrašit a postavila se mu na odpor. Měl jsem pocit, že mezi nimi dojde k přímému fyzickému střetu, naštěstí se Jirka rozhodl nepoužít zápasnické chvaty a raději se sehnul a uchopil hůlku, se kterou následně začal opici honit. Opice dostala strach. Hrdinství to sice žádné nebylo, ale zase Jirka vyvázl z potyčky jako vítěz bez jediného šrámu a bez jakékoliv ztráty milovaných pochutin, které na nás čekaly.
Vzhledem k tomu, že jsme byli na rovníku, stmívalo se okolo 18:00 hod. Stáli jsme u stanů, trošku popíjeli a snažili jsme se protahovat okamžik, kdy půjdeme spát. Tento nastal ve 20:30 hod. Noc byla mimořádně studená, a tak se nám s Jirkou samozřejmě hodily naše nové spacáky do extrémní teploty – 20oC, které jsme si kupovali právě kvůli cestě na Mt. Keňu. Hůře na tom byla Ivana, která měla lehký letní spacák a ráno nám připomínala zmrzlý rampouch. Další den ve čtvrtek jsme vyrazili z kempu okolo 9.00 hod. ráno. Začala naše chůze mimořádně překrásnou krajinou na kamennou chatu ve výši 4.250 m. Ve výšce 3.500 m jsme procházeli mokřinami s vysokou travinou, ve které bylo ohromné množství lobélií. Se zvyšující se výškou se zvyšovalo množství i výška lobélií, které postupně začaly mít podobu poměrně vysokých zvláštních stromů, přičemž celá řada byla suchá. Tato krajina působila prazvláštně a měl jsem pocit, že absolvuju cestu do pravěku, jen mamuti chyběli. Ve výšce zhruba 4.000 m začala mít značné zdravotní potíže Petra, která dokonce omdlela, a v důsledku toho se s Vladimírem, průvodcem Romanem a s nosiči vrátili zpět do základního tábora. Na chatu jsme dorazili okolo 17:00 hod. a hned jsme si začali připravovat věci na noční výstup. Bylo domluveno, že budeme vstávat cca ve 2:00 hod. ráno. Někteří z účastníků dostali strach, aby byli vyspáni, a proto šli spát již velmi brzy, např. Jirka již v 18:30 hod. Jako poslední jsem šel spát s Vaškem a Ivanou já, a to v 19:30 hod., ale zcela logicky jsem nemohl usnout, protože den před tím jsem spal skoro 9 hodin.
V pátek ráno jsme se sešikovali, připraveni na velké dobrodružství, v kamenné chatě a čekali na pokyn horského černého vůdce k začátku výstupu. Ve 2:40 hod. jsme pomalu za sebou, s přispěním čelovek a baterek, začali stoupat výš a výš. Zhruba okolo 6:00 hod. začalo svítat. To už jsme se dostali k chatě ve výšce 4.890 m. Cestou foukal mrazivý vítr a s ohledem na poměrně pomalé tempo výstupu nám byla značná zima. Schovali jsme se do chaty a z ní jsme vyrazili do mrazivého začínajícího dne dělat fotky a snímky na kameru při východu slunce. Po nabrání sil jsme se rozdělili na dvě skupiny, tři osoby začaly obcházet výstupový vrchol s průvodcem a dalších deset osob, také s průvodcem, Stevem a kameramanem se vrhly dobýt vrchol - Point Lenana 4.985 m. Vrcholu jsme dosáhli po 8.hod. ranní. Nastala ohromná euforie, focení, natáčení na kameru, Jirka si vyžádal natočení pozvání na narozeniny, vzájemně jsme se objímali, jásali jsme, prostě jsme si to užívali. V tomto okamžiku začal Steve točit z vrcholu pozdrav pro diváky televize NTV, kde stručně hodnotil výstup a své pocity z něho. Potom nás vyzval k tomu, jestli někdo chce také něco říci do televize, ale nikdo z našich mladších kamarádů ovládajících velmi dobře anglický jazyk se k tomu neměl. Nezbylo tedy nic jiného, než aby nastoupila zkušenost. Ve snaze zachránit situaci se obětoval starý horal Jirka, který naživo komunikoval s reportérem Stevem v angličtině a popisoval své zážitky z dosažení vrcholu. Mj. uvedl, že to bylo nejkrásnější na světě, ale že to nebylo lehké. Celou reportáž pro televizní stanici NTV je možné zhlédnout na adrese http://www.ntv.co.ke/News/-/471778/865726/-/qm8vxqz/-/index.html. Celý rozhovor Jirky je také na DVD z expedice. Samozřejmě, že jsem přímý rozhovor Jirky se Stevem točil i na moji kameru.
V 10:00 hod. ráno jsme se dostali po velmi těžkém sestupu nezpevněnou šatolinou k chatě ve výšce 4.200 m. Tady jsme se převlékli z teplých věcí. Nosiči na nás již čekali s našimi krosnami. Po krátké přestávce jsme začali sestupovat na další ubytovací místo ve výšce 3.400 m. Šlo o mimořádně únavnou a dlouhou cestu, ještě okolo 15:00 hod. jsme byli ve výši okolo 3.900 m. Šli jsme přes několik údolí, potkávali různé černochy, neviděli žádná obydlí a pořád jsme šli a šli, až jsme po 16:00 hod. uviděli v dáli nějaké zelené stavby. Po 17:00 hod. jsme k nim dorazili a konečně si oddechli, že se jedná o místo, kde budeme mít možnost se trochu umýt, najíst a vyspat.
Spát jsme šli v 19:00 hod. večer a většina z nás nemohla z únavy usnout a ani pořádně spát.
Byl to mimořádně krásný a náročný den. Výlet trval 15 hodin a dobře skončil, neboť i přes menší problémy nenastalo to, co na Mt. Keňi hrozí, tj. že by někdo z nás měl problémy s plicním otokem – edémem vyvolaným vysokou nadmořskou výškou, na který umírá na Mt. Keňi každý rok dost lidí.
V noci foukal značně silný vítr a profukoval dřevěnou stavbou, ve které jsme spali.
V sobotu ráno jsme se vydali k poslední bráně a po dvou hodinách jsme došli k autobusu, kde na nás čekal Roman s několika pivy. Začalo přebalování krosen, loučení s nosiči, které jsme obdarovali drobnými dárky. Trošku se musím smát myšlence, že můj nosič ode mě dostal tričko s nápisem „Nás dokonalých je málo“, a to při představě, že si ho na sebe vezme při dalším výstupu s českou výpravou.
Po nástupu do minibusu začalo velmi pršet a červená hliněná cesta se stala jednou velkou skluzavkou, na které se naprosto nekoordinovaně pohyboval náš minibus. Byly chvíle, kdy několik cestujících muselo vyskočit a odrážet minibus od různých překážek na cestě. Dost jsme se tomu divili, ale po delší době jsme se ocitli na asfaltové silnici, po které jsme se přesunuli opět do Nanyuki. Zde jsme se loučili s černošskými horskými vůdci, se kterými Roman vyrovnal jejich služby včetně služeb nosičů. Při této příležitosti zmínil, že nedávno zde byl zavražděn nosič, který také obdržel odměnu a poté byl jeho vrah zajištěn davem a i on zabit - jako odplata.
Večer jsme navštívili luxusní restauraci v Nairobi, kde jsme konzumovali pestrou nabídku grilovaných mas mj. i krokodýlí, buvolí a pštrosí.