Text z cestovního archivu · 2010. Osobní zkušenosti, ceny a další informace zachycují dobu cesty.
15.2. – 18.2. - Safari
V noci jsem obdržel zprávu, že Martina Sáblíková vybojovala první zlatou olympijskou medaili. Po snídani v hotelu jsme nasedli do terénních automobilů (naše skupina měla celkem tři auta) a přejeli k supermarketu v Arushi s upozorněním, že máme možnost si koupit na safari zásoby hlavně nápojů, když s námi jedou kuchaři a v průběhu safari máme zajištěnou plnou penzi. Nakoupili jsme hodně vod, dostatek vína, whisky a piva. Voda nám vydržela po celou dobu safari, s ostatními nápoji to však bylo horší. Cestou jsme se zastavili na hadí farmě.
Zhruba po poledni jsme dorazili do kempu u jezera Manyara, kde jsme poprvé poobědvali jídlo, které uvařili naši kuchaři, a odpoledne jsme vyjeli do národního parku Manyara, kde jsme zahájili opravdové africké safari. V parku jsme mj. narazili na stádo slonů, které bylo přímo u cesty několik málo metrů od našeho auta. Večer jsme odjeli naším autem na jiné místo k lodžiím, kde byli ubytováni Vašek s Ivanou.
V úterý ráno se vydaly naše džípy k národnímu parku Ngoro Ngoro. Tento park je známý jako park s největší koncentrací zvířat na světě. Toto úžasné místo, které je kráterem sopky, je skutečným rájem zvířat. Narazili jsme na obrovské množství různých druhů zvířat, byli jsme svědky porodu pakoně, pokusu hyeny udolat nějaké slabší zvíře a viděli jsme prakticky všechny druhy zvířat, jejichž přítomnost byla v uvedeném kráteru avizovaná. Celý den jsme strávili v tomto nádherném kráteru a po výjezdu z něho jsme dorazili do poměrně obsazeného kempu, kde se začalo schylovat k dešti a posléze začalo pršet. Zjistili jsme, že kempy a parky v Tanzánii jsou úplně jiné než v Jihoafrické republice, kde jsme se setkali s tím, že všechny parky a kempy v nich jsou oplocené. V Tanzánii je tomu naopak. V kempech jsou zpravidla pouze dvě lehké dřevěné stavby s pletivem, kde vaří kuchaři a kde se konzumuje jídlo. Tato místa jsou uzavíratelná, aby k jídlu nemohla zvířata. Stany jsou však na volném prostoru, kam můžou zabloudit všechna zvířata, která se v dané lokalitě nachází.
Roman nás varoval před tím, že do tohoto kempu jsou zvyklá chodit prasata bradavičnatá, neboť ví, že jsou zde zbytky jídla. Byli jsme varováni, abychom nenechávali jídlo ve stanech a dali ho do auta. Po večeři jsme se bavili, jak případně budeme reagovat na to, pokud se mezi našimi stany objeví prasata či jiná zvěř, a Dana přišla na to, že bude nejlepší hodně řvát. Asi ve 21:00 hod. jsem šel spát a kupodivu jsem i rychle usnul. Nevím kolik bylo hodin, ale vzbudilo mě chrochtání a hrabání. Rozsvítil jsem čelovku a posvítil před stan. Dobývalo se na mě prase bradavičnaté, které mělo své typické nebezpečné zbraně - špičáky, které u samců dorůstají až do délky 60 cm. Naštěstí „moje“ prase nemělo tak velké špičáky, jejich délka byla maximálně 50 cm. Moc mě to ale neuklidnilo, v pudu sebezáchovy jsem si sedl ve stanu, přikryl hlavu rukama a začal šíleně řvát. Nebyl jsem sám, protože se ke mně přidali i ostatní, zejména pak Dana. Za chvíli přiběhli tři černoši, prase uteklo a já byl upozorněn na to, že prase nejde jenom po jídle, ale i po kosmetice, kterou jsem měl u své hlavy. Balíček s kosmetikou jsem hodil na střechu auta a snažil se spát, což se mi moc nedařilo, protože jsem pořád slyšel v kempu chrochtání nějakého prasete.
Ráno jsme se začali přesouvat z kempu do parku Serengeti, ve kterém nebylo moc zvěře. Nicméně se nám podařilo zahlédnout alespoň levharta a geparda, kteří se váleli na větvích stromů. Velkým zážitkem bylo pozorování velkého množství hrochů užívající si lagunu na řece Grumeni (místo označované jako Hippo Pool) a za touto lagunou opalující se ohromný krokodýl. Celé místo nám připadalo jako jeviště úchvatného přírodního divadla. Večer jsme dorazili do mimořádně krásného kempu, kde jsme byli naprosto sami. V jeho blízkosti se pásli buvoli. Roman nás varoval, abychom nikam daleko z kempu nechodili, neboť tady mohou být i šelmy. Část naší výpravy se rozhodla nenechávat nic náhodě a jít spát do dřevěné boudy s pletivem. Poté, co si začali stlát, přišel černoch, který důrazně varoval, že je to nebezpečné, neboť do boudy se v noci stahují jedovatí hadi. Naši kamarádi nevěděli, co mají dělat, zda spát ve stanu a riskovat návštěvu šelem, nebo v boudě a riskovat hady. Typicky česká vychytralost se projevila v tom, že si naši kamarádi postavili stany v boudě, čímž eliminovali šelmy u stanu a zminimalizovali přítomnosti hadů v boudě. Moc hezký večer. Už nebylo co pít a každý z nás přemýšlel nad tím, jestli se dožije zítřejšího rána. V noci jsem se vzbudil a slyšel jsem buvoly, podvědomě jsem přemýšlel nad tím, co by se stalo, kdyby takový buvol šlápl na nocležníka ve stanu. V dáli jsem slyšel řev lva a stále jsem se utvrzoval v tom, že se snad jedná o hodně velkou vzdálenost a že všechny šelmy v blízkosti jsou snad dosyta najedené.
K naší velké radosti se v noci nic nebezpečného nedělo, a tak Roman dostal odvahu a druhý den nám začal popisovat různé příhody s tím, jak slon šlápl na stan, lev pošimral turistu apod.
Brzo ráno jsme absolvovali ranní safari spojené s východem slunce, při kterém jsme ale viděli velmi málo zvěře.
Cestou jsme se zastavili na exkurzi v masajské vesnici, kde se nám obyvatelé vesnice, za vstupní poplatek 10 USD na jednu osobu, náramně věnovali. Byla to ohromná show, ženy řičely a tancovaly, chlapi křičeli a skákali, k nim se připojil také Jirka a Tomáš. Opravdovým zážitkem byla návštěva masajského domku, kde byl šílený smrad, snad ještě vetší než v celé vesnici. Náš průvodce mluvil krásně anglicky, bylo mu 24 let, měl dvě ženy, jedno dítě a 400 krav. Nepatřil mezi nejbohatší, neboť někteří jeho souputníci mají krav i 800. Rozhodl jsem se, že si přečtu celou knihu Bílá masajka, neboť to nepochybně bude velmi zajímavé počtení v návaznosti na návštěvu masajské vesnice a stálou přítomnost masajů jak v Keňi, tak v Tanzánii.
Večer jsme dorazili do kempu u jezera Natron a po dlouhé době jsme se dostali z výšek okolo 2.000 m do nížiny, když jezero je v nadmořské výšce 600 m. Tato skutečnost byla pravděpodobně příčinou toho, proč v uvedeném místě začalo být tak šílené vedro. Večer jsme navštívili masajskou vesnici a pili teplé pivo v hrozném smradlavém baru.