Text z cestovního archivu · 2009. Osobní zkušenosti, ceny a další informace zachycují dobu cesty.
DOPRAVA NA NZ
Podobně jako v JAR jsme zvolili dopravu po NZ autem z půjčovny. Pro 5 osob jsme si půjčili 7 místnou Toyotu, přičemž prostřední trojsedačku jsme nasunuli co nejdál na poslední dvojsedačku, na které již byly věci, a to hlavně jídlo, pití, stany, spacáky a malé baťohy. Do kufru jsme dali 5 velkých kufrů. Až na poslední chvíli jsme se dohodli na tom, že si vezmeme kufry, neboť jsou jako zavazadlo při cestování v autě lepší pro orientaci ve věcech. Někdy bylo velmi komické srovnat romantické a krásné prostředí, ve kterém jsme spali, s tím, že u auta bylo hozených 5 kufrů. Pokud však nebyl stolek či jiný prostor k sezení, kufry posloužily jako židle i jako stůl.
Na jižním ostrově jsme ujeli 4.250 km, na severním ostrově 2.250 km, tj. dohromady 6.500 km. Silnice na NZ jsou ve velmi dobrém stavu, avšak valná většina silnic je vedena v kopcovitém terénu, tzn., že silnice je klikatá a jízda, zvláště pak když se jezdí nalevo, poměrně náročná. Některé úseky jsou však rovné a přehledné a svádějí k rychlé jízdě. Naše skupina měla dva řidiče – Jirku a Martina K. Ve vesnicích a ve městech je dovolená rychlost 50 km/h, mimo vesnice 100 km/h. Na celém NZ je asi 100 km dálnic, na kterých je povolená rychlost také 100 km/h. Naši řidiči si nepřečetli varování z průvodců, že policie na NZ velmi často kontroluje různými způsoby, které jsou pro nás naprosto nepochopitelné, rychlost jízdy. 14.1.2009 jsme vyjeli po několika dnech z horských silnic na malý kousek dálnice u Dunedinu a rychlými policejními auty za použití majáku bylo zastaveno naše auto, které v té době řídil Jirka. Kromě uložené pokuty odpovídající částce 6.000,--Kč obdržel Jirka rozhodnutí policejního orgánu o zákazu řízení na 28 dní. Jirka překročil povolenou rychlost o 43 km/h. Za další dva dny byl policejním autem s houkačkou chycen na rovném, přehledném a krásném úseku při rychlosti 118 km/h zase Martin. Pokuta byla menší, pouze 1.500,--Kč a bez zákazu řízení. Od té doby jezdil Martin předpisově a Jirka za volant usedal pouze v náročných horských terénech, kde by přítomnost policie byla velkým překvapením. K našemu velkému úžasu jsme zjistili, že naši řidiči dostali ještě další pokuty 1.500,--Kč a 2.500,--Kč, které byly zaslány Jirkovi domů. Na NZ je pravděpodobně lepší dodržovat veškeré dopravní předpisy, neboť jejich porušení je tvrdě, ale spravedlivě, trestáno.
Jak už jsem zmiňoval shora, na NZ je velmi řídká síť čerpacích stanic. Je lepší skutečně brát pohonné hmoty vždy, když míjíte benzínovou pumpu, a to i tehdy, když je nádrž téměř plná. V této souvislosti bych upozornil na cestu do fjordu Milford Sound, kde je na mapě v průvodci značena pumpa, avšak tato nefunguje, a vzhledem k tomu, že se jedná o cestu, kterou je nutné se vracet, není možné načerpat benzín v úseku, který převyšuje 300 km.
Mladí lidé velmi často na NZ kupují automobily, které zase po čase stráveném na ZN prodávají. Motorky se na NZ téměř nevyskytují, turisté je také nepoužívají, protože při nutnosti dodržovat dopravní předpisy musí být jízda velmi nudná. Veřejná doprava téměř neexistuje, výjimkou jsou vlaky, které jezdí jednou za uherský rok, a přesun s nimi je velmi pomalý.