Text z cestovního archivu · 2011. Osobní zkušenosti, ceny a další informace zachycují dobu cesty.
Peru
Stát v Jižní Americe. Jeho sousedy jsou Bolívie, Brazílie, Chile, Kolumbie a Ekvádor. Ještě před necelými pěti stoletími představovalo území Peru centrum říše Inků táhnoucí se i dál na jih a sever. Potomci Inků nadále žijí v Andách tradičním způsobem života a tvoří polovinu peruánské populace. Nezaměstnanost, bída a další sociální problémy vyvolaly v posledních letech vlnu politického násilí. To odrazuje zahraniční společnosti od investování do hospodářství Peru, které tak zůstává jedním z nejchudších států Jižní Ameriky.
Peru je třetí největší stát jihoamerického kontinentu. Je rozděleno na tři severojižní oblasti. Na západě je poušť Atacama, nejširší na severu, kde je mnoho velkých písečných dun. Dále na jih je pobřeží převážně skalnaté se souvislým pásmem hor. Z Peruánských And protéká pouští asi 50 řek. Andy se zvedají směrem do vnitrozemí až do výšky přes 5000 metrů. Nejvyšší horou je Huascarán (6768 m n. m.). Hlavní dvě horská pásma Kordiller, které mají dosud činné sopky a seismickou aktivitu, jsou rozdělena vysoko položenou náhorní planinou, na níž je i největší jezero Jižní Ameriky Titicaca (6900 km²).
Na východní straně And se vrcholky pozvolna svažující do Amazonské nížiny, která zabírá 62 % území státu. Peru má zhruba dvakrát více obyvatel než ČR, avšak hustota obyvatelstva (počet obyvatel na 1 km²) je nízká. Většina obyvatel žije na úzkém pruhu země při pobřeží Tichého oceánu. Hlavním městem je Lima, státní zřízení je republika a platnou měnou je peruánský SOL. Úředními jazyky jsou španělština a kečuánština, hlavní náboženství je křesťanství.
Klimatické podmínky
Pásmo And dělí celou zemi do několika klimatických oblastí. Na pouštích při pobřeží Tichého oceánu je podnebí chladné a suché díky vlivu Humboldtova proudu, na severním pobřeží se díky vlivu jevu El Niño občas (jednou za pět či šest let) objevují období horká a vlhká. Podnebí And je vysokohorské a rozdílné podle nadmořské výšky. V severovýchodní části země, která spadá do Amazonské nížiny, je po celý rok horké a suché klima. Hlavní město Lima ležící nedaleko pobřeží Tichého oceánu má lednovou průměrnou teplotu 23 °C a červencovou teplotu 16 °C. Ročně zde spadne pouze 50 mm srážek.
Dějiny
První obyvatelé přišli na území dnešního Peru kolem 17 500 př. n. l. Byli to potomci kolonizátorů Ameriky, lovců a sběračů z Asie, kteří dlouho předtím přešli Beringovým průlivem do Severní Ameriky. Toto datum se zakládá na existenci civilizace Paccaicasa, jejíž pozůstatky se našly v jeskyni Piquimachay, 12 kilometrů severně od města Ayacucho.
Stopy první americké zemědělské činnosti staré 12 600 let (10 600 př. n. l.) byly nalezeny v jeskyni La Cueva del Guitarrero ve městě Yungay. Stopy osídlení nalezené v La Libertad se datují na 10 000 př. n. l. a ve městě Tacna na 9 000 př. n. l. Ke konci posledního zalednění tito první obyvatelé Peru začali dlouhý proces osvojování místní fauny a flóry, začali se také sdružovat v kmeny a kmenové svazy.
V polovině 3. tisíciletí př. n. l. zde vznikly první městské státy s náboženskou vládou. Civilizace Caral, již tvořící městský stát, byla současníkem civilizací starobylé Číny, Egypta, Indie a Mezopotámie. Navíc byla obklopena dalšími civilizacemi jako Vicus, Virú, Chavín a Paracas, které však stále tvořily kmenové svazy. Peru tedy můžeme pokládat za jednu z kolébek civilizace.
Časem civilizace Chavín převýšila ostatní, postupně však její vliv upadl, a to podnítilo rozvoj civilizací s lepšími znalostmi nově objevených dovedností, např. Močikové, Lima, Nazca, Wari a Tiwanaku. Wari a Tiwanaku převzali kontrolu nad oblastí až do konce 9. století, kdy začíná vynikat incká civilizace. V 15. století si Incká říše podrobila všechny andské národy mezi řekami Maule a Ancasmayo a zabrala území asi 3 000 000 km². Tato oblast dnes tvoří velkou část území Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Argentiny a Chile. Hlavní město incké říše bylo Cuzco ležící v peruánských horách. Kromě své vojenské moci vynikaly Inkové i v architektuře (viz Machu Picchu).
Španělská vláda
V polovině 16. století dobyly španělské jednotky vedené conquistadorem Franciscem Pizarrem říši Inků a krátce poté vzniklo Místokrálovství Peru. V době největšího rozmachu pokrývalo území rozkládající se od Panamy až po úplný jih kontinentu. Španělská vláda se v Peru zasloužila o hlubokou přeměnou ve sféře sociální i ekonomické. Prosadil se merkantilismus, závislý na těžbě stříbra a zlata, komerčním monopolu a vykořisťování původních obyvatel. K tomu byla hojně využívána tzv. mita.
Na přelomu 16. a 17. století se vyskytly snahy o podkopání moci místokrálovství separatistickými vzbouřenci (prve indiány jako Túpac Amaru II. a později i Kreoly). Byly však v posledních letech krvavě potlačeny.
Nezávislost
Roku 1821 vyhlásilo hnutí vedené argentinským generálem José de San Martínem z Chile nezávislost a zřídilo nový stát: Peruánská republika. Definitivního vypuzení španělských vojáků z hor na jihu Peru, o které se postaral venezuelský generál Simón Bolívar, však bylo dosaženo až v roce 1824 bitvami u Junínu (6. srpna) a u Ayacucha (9. prosince).
Během prvních let nezávislosti probíhaly nekonečné vůdcovské boje o prezidentské křeslo. Za těchto okolností byla mezi lety 1836 a 1839 vytvořena Peruánsko-Bolivijská konfederace, která byla rozpuštěna po porážce v bitvě u Yungay v boji proti separatistické armádě z Chile. Spory mezi vůdci trvaly až do první ústavní vlády maršála Ramóna Castilly, kterému se podařilo restrukturalizovat stát díky ekonomické prosperitě plynoucí z těžby guána na pobřežních ostrovech.
Roku 1865 Španělsko obsadilo ostrovy Chincha, což si peruánská vláda vyložila jako válku. Chile i Ekvádor se rozhodly pomoct Peru s obranou. Zatímco španělská eskadra blokovala přístavy Callao a Valparaíso, spojenecká flotila zaujmula postavení na ostrově Chiloé na jihu Chile. Chilská korveta Esmeralda mezitím v bitvě u Papuda obsadila škuner Covadonga a spojenecká eskadra odrazila španělský útok v námořní bitvě u Abtaa. Krátce poté španělská armáda vybombardovala nebráněný přístav Valparaíso a zničila více než polovinu nákladního loďstva Chile. Následně zaútočila na přístav Callao, ale jeho železná obrana útok bez problému odrazila a poškodila španělské loďstvo do takové míry, že se muselo stáhnout a nechat vody Jižní Ameriky.
Válka s Chile
Roku 1879 Chile vyhlásila válku Peru. Důvodem bylo vměšování Peru do daňového problému mezi Bolívií a Chile. Z tohoto konfliktu vzešla Druhá tichomořská válka (někdy nazývaná Bitva ledku nebo Pacifická válka). Odehrála se mezi lety 1879 a 1883, a to v několika etapách. První příslušela námořní kampani a vyvrcholila 8. října 1879 námořní bitvou u Angamos, kterou vyhrála Chile a zemřel v ní admirál Miguel Grau Seminario, hrdina peruánského námořnictva.
Po zničení peruánského loďstva Chile pokračuje ve válce pozemní kampaní. Ta začíná vyloděním chilského vojska a následující bitvou u Pisaguy, kterou vyhrává Chile. Následují dlouhé čtyři roky, během nichž jsou obsazena města Iquique, Arica, Tacna a válka se dostává až do samotného hlavního města Peru, Limy. Mezi další významné bitvy patří bitva u Chorrillos, bitva u Miraflores a také poslední bitva u Huamachuca. Definitivně válku ukončuje Anconská smlouva podepsaná 20. října 1883 chilskou vládou a peruánským prezidentem Miguelem Iglesiasem. Pro Peru znamená ztrátu provincií Arica a Angamos.
Obnova státu a 20. století
Po válce začalo období rekonstrukce státu, které i přes relativní klid pro Peru neznamenalo obnovení růstu ekonomiky státu ani klid politický. To se změnilo roku 1895 s vládou prezidenta Nicoláse de Piéroly.
Převzetí úřadu Augustem B. Leguíou ukončilo sérii aristokratických vlád. Leguía zůstal u moci jedenáct let. Zemi zajistil momentální prosperitu, manipuloval se soudním právem, zastrašoval opozici, a zmodernizoval Limu. Jeho vláda, známá jako Oncenio (jedenáctiletí, once - španělsky jedenáct), skončila roku 1930 lidovým převratem Luise Miguela Sáncheze Cerra, který zahájil období vojenských vlád. Na politickém dění se stále ve větší míře podílí lidová hnutí, například APRA nebo Komunistická strana Peru. Obnovení demokracie roku 1939 a nástup Manuela Prada Ugartecheho přineslo období klidu, které bylo přerušeno nejprve osmiletou vládou (Ochenio) Manuela Odríy a poté krátkým vojenským převratem. Vládou Fernanda Belaúnde Terryho byla roku 1963 opět obnovena demokracie.
Politická krize v šedesátých letech dává prostor pro další převrat, tentokrát vedený generálem Juanem Velascem Alvaradem a později jeho nástupcem. Toto dvanáctileté období označované jako Revoluční vláda ozbrojených sil se neslo ve znamení zemědělské reformy, masivního zestátňování a protiimperialistického a obzvlášť protiamerického smýšlení. Kvůli stále většímu zadlužení se stát dostává na pokraj ekonomické krize, která uspíšila opětovné obnovení demokracie. Ústavodárné shromáždění dalo sepsat novou ústavu a roku 1980 byly vyhlášeny volby.
Osmdesátá léta
V osmdesátých letech se ekonomická krize dále prohlubovala. Odpovědí na ni byl vznik maoistické teroristické skupiny Světlá stezka, která během následujících patnácti let podnikala násilné akce proti bezpečnostním složkám i civilnímu obyvatelstvu. Podobné zaměření měla i MRTA (Movimiento Revolucionario Túpac Amaru - Revoluční hnutí Túpac Amaru), další peruánská teroristická skupina.
Slabá pravice v prvních letech dekády přispěla k úspěchu politické strany APRA. Prezidentem se tak stává Alan García. Ani on se nedokázal vyrovnat s ekonomickými problémy země: Krize dosáhla nejhorší úrovně, k tomu se přidala vysoká míra inflace, nedostatek potravin a nárůst teroristických útoků. Poslední akcí Alana Garcíy v prezidentském křesle bylo neúspěšné zestátnění banky. To vyvolalo protesty občanů vedené spisovatelem Mariem Vargasem Llosou. Llosa měl ty nejlepší předpoklady pro prezidentské volby 1990. Krátce před nimi se však na politické scéně objevuje Alberto Fujimori, který Llosu ve volbách nečekaně poráží a stává se prezidentem.
Devadesátá léta a 21. století
Alan García, znovuzvolený prezident Peru od roku 2006.
Roku 1990 se k moci dostává Alberto Fujimori, syn japonských emigrantů. Přestože 5. dubna 1992 rozpustil Kongres republiky Peru a podpořil rozvoj korupce v zemi, dokázal zlepšit ekonomiku státu, definitivně porazil teroristy, prosadil liberální ekonomické reformy a zprivatizoval podniky, jež stát zatěžovaly. Roku 2000 byl Fujimori v nejasných volbách zvolen podruhé i přes velké protesty občanů vyvolané opozicí. Krátce poté se na světlo světa dostala kompromitující nahrávka, která usvědčovala členy Kongresu z uplácení opozice a podnikatelů. Na služební cestě v Japonsku Fujimori rezignoval a do Peru se již nevrátil. Prezidentem se tedy stává předseda Kongresu Valentín Paniagua. Jeho hlavním cílem byla transparence veřejného aparátu a uspořádání nových voleb. Ty vyhrál vůdce opozice Alejandro Toledo. Ekonomice Peru se konečně daří překonat krizi. V dalších volbách v roce 2006 se prezidentem znovu stává Alan García. Jeho mandát skončí v roce 2011.
Administrativní členění
Území Peru je od 18. listopadu 2002 rozdělené na 25 regionů (regiones). Tyto regiony se dále dělí na provincie, které jsou tvořeny okresy. Celkem je celé území rozděleno do 195 provincií a 1833 okresů. Provincie Lima není součástí žádného vyššího administrativního celku.
Politika
Peru je podle ústavy z roku 1979 republika s prezidentským systémem. V roce 1992 rozpustil prezident Alberto Fujimori dvoukomorový parlament. Nová ústava, která byla přijata v roce 1993 v referendu, zavedla jednokomorový parlament a posílila moc prezidenta. V roce 2003 byl zahájen proces decentralizace.
Světlá stezka
V 80. letech v Peru probíhala teroristická kampaň partyzánských skupin hnutí zvané Světlá stezka. Extrémisté chtěli nastolit komunistický režim a ovládnout zemi prostřednictvím teroru. Vraždili odpůrce a zastrašovali je bombovými atentáty ve městech. V roce 1992 byl jejich vůdce Abimael Guzmán zajat a uvězněn.
6.6. 2011
Nový prezident Peru nahání strach investorům. Akcie i měna prudce oslabily
Investoři se obávají, že vítěz prezidentských voleb Ollanta Humala zruší
reformy, které byly zaměřeny na posílení role volného trhu. Peru přitom v
současné době zažívá rychlý hospodářský růst. Burza musela kvůli silným
propadům akcií pozastavit obchodování.
Ceny akcií na burze v peruánské metropoli Lima výrazně oslabily a prudce dolů se vydal i kurz tamní měny. Trhy tak reagují na zprávu o vítězství bývalého armádního velitele Ollanty Humaly v nedělních prezidentských volbách. Vysoké ztráty utrpěly i ceny peruánských státních dluhopisů.
Hlavní index burzy v Limě odepsal 12,5 procenta a burza se během dne rozhodla obchodování na hodinu přerušit. Později oznámila, že obchodování bude přerušeno minimálně do úterý. Peruánská měna nuevo sol na vítězství levicového kandidáta zareagovala propadem o 1,3 procenta a vůči americkému dolaru se obchodovalo v kurzu 2,79 nuevo sol za dolar.
Humala vyhrál sice jen těsně, jeho vítězství je ale přesvědčivé. Proti němu stála pravicová kandidátka Keiko Fujimoriová. Investoři se obávají, že vítěz voleb zruší reformy, které byly zaměřeny na posílení role volného trhu. Peru přitom v současné době zažívá rychlý hospodářský růst.
Cena státního dluhopisu se splatností v roce 2033 na finančních trzích spadla zhruba o 6,44 procentního bodu na 129,375 bodu. Výnos dluhopisu tak podle agentury Reuters vzrostl na 6,289 procenta. Peruánská centrální banka na propad kurzu měny zareagovala nákupem depozitních certifikátů za zhruba 125 milionů solů (asi 734 milionů korun).
Propad cen peruánských aktiv byl ale znát i mimo Peru. Například podílový fond iShares MSCI All Peru Capped Index, který kopíruje vývoj cen peruánských akcií, na burze v New Yorku ztrácel více než 13 procent a vrátil se na úroveň z loňského dubna.
Na burze v Mexiku pak akcie společnosti Grupo Mexico ztratily více než sedm procent. Firma se zabývá těžbou mědi v Mexiku a v Peru, a to prostřednictvím součásti Southern Copper. Její akcie se obchodují rovněž v New Yorku, kde vykazovaly propad o 11 procent.
Zdroj: Wikipedie + Internet