Uhlí u šKrchleb bylo objeveno na začátku 18. století doslova „náhodou“ – sedláci při orbě narazili na černé žíly pod vrstvou hlíny. Z „polní kuriozity“ se brzy stala životní příležitost. V období zimy, kdy práce na poli ustala, se mnoho místních mužů měnilo v havíře a vydělávalo si na živobytí v malých šachtách hlubokých sotva pár metrů. Tehdejší těžba byla primitivní. Úzké šachtičky, pár stupátek vysekaných ve skále, ruční rumpál, lopata a koš. Uhlí se vyhazovalo doslova „na ramena“ a na povrchu čekal koňský potah, který ho odvezl do Holýšova, Staňkova nebo do nedalekého Bavorska. Rozmach, který byste nečekali.

Ačkoli šlo o malou pánev, její zlatý věk přišel překvapivě brzy. Ve druhé polovině 19. století rostla poptávka po uhlí, začala industrializace a region se změnil k nepoznání. V lese Výtuň i pod Merklínem vznikaly desítky šachet, některé hluboké až 80 metrů. Do krajiny se zakously parní stroje, koleje a lesklé těžní věže. V roce 1876 pracovalo v Merklínské pánvi a okolních dolech téměř 400 havířů. Těžba dosáhla přes 300 tisíc vídeňských centů, což bylo na tehdejší poměry ohromné číslo. Uhlí se třídilo, vážilo, zpracovávalo – a významná část putovala do zahraničí.

Zieglerovi, Lambl a železná epopej
Průmyslová rodina Zieglerů stojí v centru tohoto příběhu. Doly Andrease Zieglera a synů patřily k nejmodernějším v regionu. Měly:
• 5 strojních a větracích šachet
• parní stroje o výkonu 10–12 koní
• 2,5 km železných kolejí v podzem
• roční produkei téměř 100 000 metrických centů

Ještě větší dojem budí statistika z roku 1878: ze stanice Staňkov bylo vyvezeno do zahraničí přes 92 000 metrických centů. Malý regionální důl tak zásoboval Bavorsko dávno předtím, než existovaly velké uhelné revíry, jak je známe dnes. Podnikatel Philipp Lambl provozoval další moderní strojní doly – dvě hluboké šachty, parní stroje, přes 1,5 kilometru kolejí pod zemí. I jeho uhlí putovalo přes Staňkov dál do Evropy. A nesmíme zapomenout ani na Stankauer Gewerkschaft v Krchlebech a Bukové, společný projekt místních statkářů. Jeho 60 metrů hluboká šachta, parní těžní stroj a úzká sloj široká 0,9 metru byly symbolem vytrvalosti tamních havířů.

Belgická stopa a lanová dráha V 70. a 80. letech 19. století do regionu vstoupil zahraniční kapitál. Belgická společnost Société anonyme des gláceries et charbonnages de Bohéme investovala do rozvoje dolů a vybudovala dokonce lanovou dráhu, která vedla do sklárny v Holýšově.
Na tehdejší dobu naprosto výjimečné řešení.

Doly Philippa Lambl’a – Merklín a okolí Roholice

Philipp Lambl patřil mezi podnikavé merklínské průmyslníky. Jeho doly měly dvě strojní šachty, parní stroje o výkonu 8 koní a přes 1,5 kilometru kolejí v podzemí – tehdy to byla malá technická senzace.

Těžilo se hnědé uhlí určené hlavně pro místní vápenky a topírny.

Po roce 1890 ale těžbu zastavila nízká kvalita uhlí a konkurence z velkých revírů. Podnik zahrnoval 16 důlních polí a 2 přidružené oblasti, se dvěma strojními šachtami hlubokými 41,5–43,5 metru.

Vybavení:
• jeden těžní stroj,
• jeden vodotěžný stroj,
• a kombinovaný stroj (pro oba účely) – všechny o výkonu 8 koňských sil,
• jedna šachta o hloubce 43,5 metru,
• 1160 metrů železných a 456 metrů dřevěných kolejí v dole,
• 38 metrů dřevěných kolejí na povrchu.

Produkce činila 26 607 metrických centů uhlí v hodnotě 16 590 zlatých. Pracovalo zde 104 dělníků s denní mzdou 50–75 krejcarů.

Ze stanice Stankau bylo do zahraničí dopraveno 10 064 metrických centů, přičemž přepravné činilo 16 krejcarů za cent.

Doly Stankauer Gewerkschaft u Stirchlowa (Krchleby) a Buckowa (Buková)
Tento podnik v skládal ze 16 důlních polí.a znikl jako společný projekt místních měšťanů a statkářů.
Uhlí se těžilo v hloubce 60 metrů v poměrně úzké sloji (pouze 0,9 metru), rozdělené vrstvami břidlic. Důl měl parní těžní stroj o výkonu 20 koní, koleje dlouhé téměř 700 metrů,. Produkce činila 24 000 metrických centů uhlí ročně v hodnotě 7825 zlatých – což zhruba odpovídá dnešnímu vlaku s 20 vagóny. Zaměstnáno zde bylo 45 mužů s denní mzdou 50–90 krejcarů. Těžba zde skončila krátce po roce 1900..

Technické vybavení:
• 60 metrů hluboká strojní šachta,
• parní stroj o výkonu 20 koňských sil,
• 680 metrů železných kolejí v dole a 70 metrů na povrchu.

Wranowská pánev – nevyužitý poklad
V okolí Vráňova u Staňkova se objevily malé uhelné sloje, ale jen na krátkých úsecích. Zkoušelo se tu těžit, ale brzy se ukázalo, že ložiska jsou příliš malá.
Důl Alfreda Seiferta byl jedním z posledních pokusů, jak těžbu v regionu udržet – neuspěl.

Proč to všechno skončilo?
Merklínské uhlí bylo kvalitní, ale ložiska byla malá. Konkurence velkých revírů v severních Čechách i v sousedním Sokolovsku byla tvrdá a levnější. Po roce 1900 se těžba začala rychle propadat. Už v roce 1896 pracovalo na důlech Soudný I. a II. jen 13 havířů. Po první světové válce většina šachet definitivně osiřela. Kraj se vrátil k tomu, co mu šlo odjakživa – zemědělství, košíkářství a řemesla.

Ještě v roce 1940 se o dolování uhlí pokoušel staňkovsky´ průmyslník F. Kreysa v dole Stanislavka, což je místo známé dnes místním jako „manipulace“ a nachází se asi půl kilometru od šKrchleb směrem na Merklín.
Kreysa těžil také u Bukové a rovněž na Vy´tuni, na místě zvaném U Dubu. Nějaké uhlí vytěžil, prodal, dělal i průzkumné vrty, ale na další větší ložisko už nenarazil.
Ačkoli bylo merklínské a krchlebské uhlí ceněné, ložiska byla malá, rozdrobená a stále náročnější na doby´vání. Konkurence velky´ch severočesky´ch a sokolovsky´ch revírů byla levnější a efektivnější.

Už po roce 1900 začala těžba upadat a po první světové válce většina šachet osiřela. V letech 1923–1925 dozněl i poslední velky´ provoz a po roce 1945 už těžba skončila úplně. Uhelné šachty zmizely pod zemí, zasypané, zapomenuté. Zůstaly jen názvy „Na šachtě“, „U dolu“ a tiché propadliny v lesích.

Dnes jen tichý příběh v krajině
Když se dnes procházíte kolem Merklína nebo Staňkova, vidíte jen stromy, cesty a mrtvé haldy v mechu. Ale když půjdete pozorně, možná uslyšíte ozvěnu dávné dřiny a kovového skřípění rumpálů.
Jen několik desítek let stačilo k tomu, aby se tato kapitola zcela vytratila z paměti. A právě proto si zaslouží připomenout.

Místa v lesích okolo šKrchleb totiž skrývají příběh, který by nikdo nečekal - příběh o době, kdy se místní šKrchlebská krajina živila uhlím.

LLF