Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy se logicky brání, že by vychovávala teroristy, jak řekl ministr Petr Macinka.
Fakulta podle slov proděkanky Bennett Lackové má své akademické, etické a pedagogické standardy.
Jak jsou tyto etické standardy sladěny s tzv. ideologií nerůstu, jež vyučuje člověk spojený s
pedagogickým působením někdejšího mluvčího žižkovské Kliniky, který zde učí kritizovaný předmět
Úvod do klimatické krize se neví. Univerzita na tyto otázky neodpovídá.
V polovině května 2026 se na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy uskutečnil dvoudenní workshop „Teorie boje“.
Vedla jej ej americká akademička a umělkyně Avital Ronnellová, dle pozvánky „ikona feministické a queer teorie“.
Upoutávka na dvoudenní bojovnou akci se na sociálních sítích fakulty objevila ve středu. Právě v den, kdy se
FHS snažila komunikovat, že aktivity jako „trénink blokády, protestsong, petice, obsazení kotelny,
narušení dopravy či sabotáž toku fosilních energií“, popsané ve studijních materiálech jako téma
jednoho z vyučovaných předmětů, se do sylabu dostaly nedopatřením a v žádném případě neplatí, že by
fakulta „vychovávala teroristy.“
„Na Fakultě humanitních studií se dá studovat předmět – to se teď pobavte se mnou – Úvod do klimatické krize.
Zadarmo, za naše peníze se tady vyrábějí absolventi, kteří pak o sobě tvrdí, že jsou vysokoškolsky vzdělaní.
Sabotáž toku fosilních energií se prosím pěkně vyučuje na Karlově univerzitě, na naší nejstarší univerzitě.
To už není ekoterorismus, to už je čistý terorismus. Blahopřeju naší nejstarší univerzitě k tomu, že nám tady
vychovává teroristy,“ sdělil Macinka.
FHS se brání, a tvrdí, že z kontroly sylabů podle ní vyplývá, že se jedná o ojedinělé pochybení,
které „bylo způsobeno jednotlivcem a neodráží standardní praxi fakulty“.
Fakulta zareagovala tím, že z výuky stáhla doktoranda, který formulaci do studijního materiálu sepsal,
studenta doktorandského studia Róberta Repku, magistra umění. Jeho životopis obsahuje studia antropologie,
Erasmus v Uppsale a práci v novinách, tiskové agentuře nebo jako dramaturg kulturního centra.
Na FHS UK ale působí především ve výzkumném týmu ResisTerra, který „zkoumá nové podoby, hrozby a přísliby
tzv. více-než-lidské rezistence zejména ve střední a východní Evropě“.
S projektem před několika lety přišel Mgr. Bohuslav Kuřík, Ph.D., sociální antropolog, někdejší student
britské univerzity v Durhamu a absolvent Fulbrightova stipendia. S projektem nazvaným „ResisTerra: konceptualizace
více-než-lidské rezistence antropocénu“ obdržel univerzitní grant Primus, který jeho týmu umožnil se tři roky
zabývat „promýšlením konceptů jako vzdor, spravedlnost nebo solidarita optikou tzv. více-než-lidské antropologie“.
Jeho koncept vychází z teorie, že i entity vyšší než lidé jsou aktivními účastníky vztahů,
a má proto smysl přemýšlet o jejich právech. „Když se dnes rozhlédneme po environmentálních
konfliktech antropocénu, tak uvidíme, že je v nich možné vystopovat řadu příkladů,
ve kterých se nějakým způsobem pracuje s více-než-lidským aktérstvím – vyhlašujeme válku virům; přiznáváme
právní subjektivitu tajícím ledovcům či řekám; vzýváme či naopak zatracujeme škůdce a plevele pro jejich
schopnost „zbaštit“ jak zisk velkostatkářům, tak i způsob monokulturního hospodaření; blokujeme megalomanské projekty
developerů dokazováním, že na místě už bydlí nějaký vzácný druh... A ve všech těchto konfliktech ožívají ne-lidé
jako aktéři – tu jako právní subjekty, tu jako strategičtí nepřátelé, tu jako hrdinové, tu jako spojenci a parťáci.
Spolu s nimi přichází i možnost znovupromyslet velké politické koncepty jako je spravedlnost, solidarita nebo
právě rezistence optikou více-než-lidskou. A to je přesně to, co děláme v ResisTerra,“ vysvětloval na fakultním webu.
Druhým projektem, kterému se magistr Kuřík věnuje, je kniha, která koncept „více-než-lidské rezistence“ představí
českému čtenářstvu. Teď na ni bude mít trochu více času, stejně jako Repka byl totiž stažen z výuky předmětu Úvod do
klimatické krize, kde současně působil jako garant.
Dokončit semestr se studenty mají dva pedagogové. Vedoucí Katedry sociální a kulturní antropologie Markéta Zandlová a
rovněž Mgr. et Mgr. Arnošt Novák, Ph.D.
I on se pohybuje kolem projektu ResisTerra, kde je seniorním výzkumníkem. Veřejnosti je autor knihy Tmavozelený svět
ale znám hlavně jako někdejší mluvčí žižkovského squatu Klinika. „Autonomní sociální centrum Klinika“ v někdejší
plicní klinice na Žižkově, obsazené většinu času nelegálně, fungovalo od roku 2014, poslední osoby budovu opustily
až v roce 2019. Projekt prezentovaný tvůrci jako kulturní a vzdělávací centrum se kromě pravidelných stížností
obyvatel okolních domů na hluk a nepořádek objevil ve zprávě Ministerstva vnitra o extremismu kvůli
vazbám na anarchistické hnutí.
Arnošt Novák byl jednou z hlavních tváří projektu.
„Cílem centra je, aby fungovalo na úplně odlišných principech, než na kterých je založena stávající kapitalistická společnost.
Cílem našich aktivit je potkávat se s ostatními lidmi a dělat něco, o čem si myslíme, že je smysluplné, rozvíjet
sociální vztahy založené na solidaritě, vzájemné pomoci, samosprávě a sdílení.“
Magistr Novák působí pedagogicky též na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde se podílí na
předmětu Teorie nerůstu. Kolem tohoto pojmu vznikla v Brně coby „výzkum“ velmi zvláštní badatelská skupina pedagogů,
aktivistů, politiků a neziskových organizací.
Předmět Úvod do klimatické krize je vyučován jako volitelný v bakalářských studijních programech, určen je pro studenty
prvního nebo druhého ročníku. Společně mají „popularizační formou rozplétat jednotlivé roviny krize a uvést tak
studující do problematiky klimatické krize“.
Předmět je absolvován testem (tři otázky z látky probírané na hodinách, studium předepsané literatury k testu
pouze doporučeno) a předtím „vypracováním skupinového úkolu“. V jeho rámci se skupiny studentů mají zamyslet „a co tedy
můžeme dělat“. K tomuto zamyšlení mají studovat aktivity klimatického hnutí, sousedských spolků, studentských skupin i umělců.
„Porozmýšlejte, čo bystx vedelx realizovať vo vašom špecifickom kontextě,“ bylo dále uvedeno v zadání od Róberta Repky.
Výsledkem měla být skupinová prezentace, v podobě příkladně formulované aktivitami, které citoval Petr Macinka.
Záměr předmětu je zřejmý bez ohledu na provedené škrty v sylabu. Jeho cílem je učit studenty o možnostech a formách
aktivismu ve veřejném prostoru.
Výuka je velmi prakticky zaměřená. Tak jistě.
A v tomto směru není v nabídce FHS UK zdaleka jediným. Na fakultě je vyučován třeba také dvousemestrální kurz
Krize jako příležitost, vedený Ivanem Ryndou, známým veteránem zeleného hnutí už od doby před rokem 1989.
„Počátek 21. století přinesl v globálním měřítku krizi finanční, ekonomickou, environmentální,
ale do krizových situací se dostává i oblast demografie, sídelní struktury, migrace. Krizi zažívá i
politická sféra, věda, kultura a sdělovací prostředky a informace. Ve všech oblastech je různě zasažena
místní, regionální a globální úroveň. V cyklu přednášek předních odborníků se posluchači seznámí s jejich
názorem na jednotlivé oblasti a jejich problémy, klíčové hráče, rizika a možnosti řešení, bude-li krize
pochopena správně – jako příležitost ke změně,“ je představen.
Teoretické základy o neziskovém hnutí studenti dostanou v předmětu „Role neziskových organizací v dnešní
společnosti“. Speciální znalosti lze získat v předmětu „Řízení neziskových organizací“.
A v jiném kurzu se zase studenti učí, jak si zajistit financování. Předmět s názvem Fundraisingvede docentka
Marie Dohnalová a magistr Jan Kroupa (nejde o novináře „Janka“ Kroupu). „Studenti se seznámí se základy práce
s dárci a s významem fundraisingu v řízení a fungování dobročinných organizací. Odhodlání a závazek zajistit
si na svou činnost dostatek zdrojů je podstatným charakteristickým rysem dobročinných organizací, přesto je stále
v České republice velmi často podceňován nebo nepochopen. Dárce není zdrojem peněz, ale součástí poslání,
vize a příběhu každé dobročinné organizace, je součástí komunity, které některé konkrétní společenské téma
není lhostejné. Výuka je velmi prakticky zaměřená: studenti si v praxi vyzkoušejí naplánovat a zrealizovat
konkrétní fundraisingovou kampaň,“ je předmět představen.
I další předměty na Fakultě humanitních studií jsou orientovány tímto „praktickým“ směrem.
Čistě namátkou: Udržitelná a profesionální NGO, Teorie a praxe občanské angažovanosti, Právní rámec občanského sektoru.
Současně ale fakulta v debatě, která se kolem slov Petra Macinky rozpoutala, vehementně ujišťuje,
že „Fakulta humanitních studií UK je oborově různorodá a názorově pluralitní akademická instituce.
Stojí na principech akademické svobody, otevřené diskuse, respektu k rozmanitosti a citlivosti k etickým otázkám“.
Toto ujišťování souvisí i s březnovými událostmi, kdy byl jeden ze studentů fakulty zadržen po žhářském
útoku na průmyslový komplex v Pardubicích. Tehdy poprvé byla upoutána pozornost veřejnosti na pražskou
fakultu, kde se v minulosti opakovaně odehrávaly aktivity na podporu Palestiny a podobně.
„Fakulta jednoznačně odmítá, nepodporuje a nepřipouští jakékoli formy násilného jednání.
Akademická svoboda není bezbřehá, je nutné ji vyvažovat odpovědností, pluralitou názorů
a důrazem na argumentaci založenou na ověřitelných datech. Takové prostředí považujeme
za klíčové pro prevenci jednostrannosti i radikalizace a takové prostředí na fakultě
důsledně prosazujeme a rozvíjíme,“ uvedli k tomu zástupci fakulty.
Snaha o pluralitu názorů a důraz na argumentaci jsou bezesporu chvályhodné a naplňují
poslání vysokoškolského vzdělávání, které koneckonců definují i zákony. Je však otázkou, jak
jsou tyto hodnoty zajišťovány v rámci výuky předmětů, kde se přímo ve studijních materiálech
hovoří o tom, že mají ambici „společně posunout uvažování“, nebo při působení vyučujících, o
jejichž aktivity se v minulosti zajímaly bezpečnostní složky.
Na tyto otázky proděkanka FHS pro vnější vztahy neodpovídá.
Mnohé pak zaujalo, že na sociálních sítích fakulty pod příspěvkem hlásícím se k
otevřené diskusi, respektu a rozmanitosti docházelo k poměrně masivnímu mazání kritických
příspěvků, což nepůsobilo dojmem instituce vytvářející prostor pro setkávání. Jak se
na tento způsob komunikace fakulty dívá tisková mluvčí Univerzity Karlovy Michaela Lagronová
nevíme, jelikož s novináři rovněž nekomunikuje
Čerpáno z analytického článku Karla Šebesty
Zpět na titulek ↑