Téma dneška

Zveřejněné názory na této platformě ctí zásady svobody slova a všechny příspěvky vyjadřují osobní názory autorů, přičemž jsou v plném souladu s platnými zákony.

Nedělní škola hulvátství aneb poslední vystoupní Václava Moravce v ČT

Nedělní Otázky Václava Moravce jsem si pustil po pěti létech s jistou dávkou masochismu a zvědavosti. Člověk si občas chce ověřit, jestli veřejnoprávní politická debata ještě pořád připomíná debatu, nebo už se definitivně proměnila v disciplinovaný chaos pro pokročilé. Po zhlédnutí zhruba třetiny pořadu mohu odpovědně říct, že tentokrát šlo spíš o druhou možnost. A i to slovo „disciplinovaný“ je vlastně velkorysé.

Ve studiu se totiž neodehrávala diskuse, ale cosi mezi školením v přerušování protivníka a přehlídkou afektovaného pohrdání. Pokud měl divák dostat šanci slyšet dva rozdílné politické postoje, musel být vybaven mimořádně ostrým sluchem, značnou dávkou fantazie a nejlépe i zkušeností s odezíráním ze rtů. Přes všechen ten rámus se totiž obsah prodíral jen velmi obtížně.

Někteří politici mají pozoruhodný talent tvářit se, že právě oni vlastní patent na pravdu, slušnost i veřejný zájem, a proto jim zřejmě připadá zcela přirozené, že druhého nenechají domluvit ani jednu souvislou větu. Přerušování, skákání do řeči a demonstrativní povzdechy pak vydávají za morální povinnost, nikoli za obyčejně špatné vychování. Je to působivé asi jako člověk, který vám šlape po noze a současně vám vyčítá, že nejdete dost kultivovaně.

Ještě větší zážitek ovšem nabídl moderátor Moravec Václav. Od člověka v jeho roli by jeden čekal alespoň základní schopnost udržet debatu v nějakých mezích. Třeba že když jeden host permanentně přehlušuje druhého, přijde zásah. Když zazní sporné tvrzení, přijde korekce. Když se studio začne měnit v křičící čekárnu bez pravidel, přijde stopka. Jenže tady nepřišlo nic. Slovutný moderátor Moravec nepůsobil jako ten, kdo má pořad řídit. Spíš jako ten, kdo si přišel z první řady vychutnat, jak se mu to celé rozpadá pod rukama.

A tak se před očima diváků rozvinul starý známý televizní trik: čím méně prostoru pro skutečné argumenty, tím více emocí, grimasy, pohoršených výrazů a teatrálních gest. V takové atmosféře už ani nezáleží, kdo mluví pravdu a kdo si upravuje realitu podle vlastních potřeb. Důležité je jediné: kdo koho přebije, kdo si urve víc času a kdo se dokáže tvářit dostatečně pobouřeně, aby vypadal jako vítěz. Na celé podívané bylo obzvlášť půvabné to pokrytectví. Když někdo sám trousí sporná tvrzení, ale zároveň se stylizuje do role neohroženého bojovníka proti manipulaci, je to vždycky hezký moment.

Připomíná to kuřáka, který mezi dvěma cigaretami káže o zdravém životním stylu. Jen s tím rozdílem, že tady to nebylo k smíchu, ale spíš k vypnutí. A přesně tam jsem se dostal. Ne proto, že bych snad nevydržel ostrou debatu. Ostrá debata je v politice potřeba. Jenže tohle nebyla ostrá debata. Tohle byl hlučný, neurotický a špatně moderovaný výjev, ve kterém se jakákoli snaha o obsah utopila v malicherné potřebě někoho umlčet. Veřejnoprávní televize by snad měla nabízet víc než jen draze nasvícenou verzi hospodské hádky.

Je vlastně fascinující, jak nízko se dá klesnout a pořád tomu říkat politický pořad. Kdysi měly podobné debaty divákovi pomáhat orientovat se ve veřejném prostoru. Dnes mu spíš připomínají, proč se mu do něj často už ani nechce vstupovat. Pokud tohle měl být důkaz vysoké úrovně české televizní publicistiky, pak je to důkaz asi stejně přesvědčivý jako diplom namalovaný fixou na ubrousek.

Vypnul jsem to. Ne proto, že bych něco „nevydržel“. Ale proto, že na špatně moderovanou, hysterickou a intelektuálně línou frašku se opravdu dívat nemusím. A upřímně — každá náhodná hádka u hospodského stolu má někdy víc pravidel, víc autenticity a nakonec i víc úrovně než to, co tentokrát předvedly poslední Otázky Václava Moravce.

LLF

Proč jsem volil Filipa Turka a stranu MOTORISTÉ sobě

Pokud se minstreamově ovlivněného člověka zeptáte na Filipa Turka a nebo Petra Macinku, uslyšíte jen známé floskule kopírující dehonestující titulky ideologických médií typu Seznam a Deník N. A nebo angažovaných umělců jako je např. herec Čermák. Slyšíte zděšení a slova o tom, jak jsou to hrozní lidé, jak Filip Turek postavil garáž bez stavebního povolení :-) a jak "hajluje" a ten Macinka, co že to probůh říkal na té Mnichovské konferenci. Z těchto názorově a ideologicky pevných osob nikdy nedostanete nic konkrétního. Fandí prostě jen tomu svému klubu, neznají styl hry ani jména hráčů, jen fandí... A milujou své vysněné idoly, protože ti mají pravdu, tu správnou pravdu! Morálním majákem jim je bývalý člen KSČ, předsdeda ZO KSČ, bývalý "rozvědčík co si to odpracoval" s krycím jménem Pávek. OK.

Já mám ale názor jiný a ten níže popisuji, aby mi nikdo, ani v budoucnu, nemohl vyčítat, že třeba měním názory jak se mi to hodí, jako třeba můj kamarád "politolog" Karel Čochtan Lorenc. Politické názory já neměním, strany ano. Ale to proto, že se mění názorově ony strany.

Mimohodem i já zvedám pravici při pozdravu a musím všechny ujistit, že to není hajlování.

Spor s prezidentem a role ve vládě

Turek se dle mého správně vymezil vůči rozhodnutí prezidenta, který jej nejmenoval ministrem životního prostředí. Prezident jej nejmenoval do ministerské funkce a postup byl protiústavní. Přesto Motoristé kvůli tomu nerozbili vládní spolupráci a Turek přijal jinou roli ve vládní struktuře.

Energetika, ceny a „nový sovětský model“

Filip Turek se věnuje se kritice energetické a klimatické politiky a vysokým cenám energií, Současná strategie vede ke zdražování běžného života. Zvyšování nákladů na energie se logicky promítá do cen potravin, bydlení i stavebnictví. Realistická proveditelnost cílů dosáhnout 90% podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu do roku 2030 je ekonomický nesmysl. Nastavené cíle jsou nereálné a nedostatečně podložené dopadovými studiemi. /

"Sdílení" a vlastnictví

Turek správně používá termín „nový sovětský model“ jako metaforu pro směr, který omezuje individuální vlastnictví a podporuje tzv. "sdílení majetku". Jde o politické přirovnání vyjadřující nesouhlas z byrokratické regulace a neomarxistických názorů dnešní EU.

Akcelerační zóny a krajina

Filip Turek a celá vláda správně kritizuje jeden z nevtěších tunelů po roce 2020. Jedná se o nastavení tzv. akceleračních zón pro větrné elektrárny. Zrychlené povolování a malé odstupy od obydlí negativně ovlivňují kvalitu života i krajinný ráz. Korupce, větrní baronia velké peníze to je to co nutí velké hráče v tomto odvětví, kteří si jako za v období vzhniku "solárních baronů" chtějí "šáhnout" na svůj několikamiliardový desátek.

Politická korupce a dehonestace odpůrců lidí jako je Filip Turek je nedílnou součástí těchto praktik, včetně ovlivvňování mainstreamových médií. Existence akceleračních zón sice souvisí s evropskými závazky a čerpáním fondů, ale za zcela jiných podmínek a na zcela jiných místech! Cílem Filipa Turka je úprava parametrů tak, aby více respektovaly místní obyvatele a jeich práva aomezili vliv nových větrných baronů.

Proč jsem ho volil?

• Důraz na ekonomickou realitu a boj proti zelené neomarxistické ideologii Green Deal, ETS apod.

• Kritický postoj k EU regulacím – snaha o větší národní kontrolu.

• Silná a přímá komunikace – preference razantního stylu.

• Odpor k nadměrné regulaci – obava z omezování vlastnictví a podnikání a omezování svobody slova a projevu, kriminalizace názorů = tzv. verbální trestné činy.

Filip Turek a strana MOTORISTÉ sobě je hlasem proti současnému tempu klimatické a energetické zelené ideologizace, je zastánce silnější národní suverenity a vymezuje se proti zbyrokratizované a levicově orientované EU. Vzhledem k jeho názorům se stal součástí dehonestující kampaně progresivistických politiků předešlé vlády (ToP09, Starostové, Piráti) za výrazné podpory progresivistických médií, konkrétně jejich redaktorů z České televize, Českého rozhlasu plus, Seznamu a Deníku N.

LLF

Proč mám rád Donalda Trumpa a proč nevěřím progresivní levici ani ideologickým médiím typus SEZNAM nebo Česká televize

Stačí dnes vyslovit v hospodě, nebo na kdekoliv na sociálních sítích jiný názor, než ten co hlásají „levicoví progresivisté“ povětšinou redaktoři na SEZNAMU nebo v České televizi a nálepka a nadávky přijdou během vteřiny.

Magor. Debil. Putinův agent. Nácek. Fašista. Komouš. Slova, která kdysi označovala konkrétní historické ideologie a režimy, se stala běžnými nadávkami v těchto „diskusích“. Dokonce i Ti, kteří s Vašimi názory souhlasí se mnohdy „křižují“ a říkají „ne ne ne, nebudeme se bavit o politice, to je špatné, pojďme se bavit o ženských nebo fotbale …“. Ano tito lidé mají STRACH jít do konfliktu. Mají strach z toho, že neuhájí svůj názor, mají strach z toho, že jim jejich „kamarádi u piva“ začnou nadávat a že je budou označovat přinejmenším za „magory“.

Jenže nejde jen o politiku. Pominu skutečnost, že politika je dneska vlastně všechno co se děje ve společnosti. Nakonec i ten SPORT JE POLITIKA. Viděli a slyšeli jsme to na letošní Olympiádě. A pak, jde o atmosféru. O pocit, že svoboda slova sice formálně existuje, ale společensky je stále víc podmíněná tím, zda mluvíte „správně“. Nikdo vám přímo nezakazuje mluvit. Jen víte, že pokud řeknete něco mimo hlavní proud, přijde lynč. A tak raději hodně lidí mlčí. Autocenzura se cenzura se vrací, ne jako zákon, ale jako společenský tlak.

Digitální dav a ztráta slušnosti

A pak ty slavné sociální sítě. Fungují jako zesilovač emocí. Lidé, kteří by vám v reálném životě podali ruku a zasmáli se nebo si s vámi dali rum, vás online bez zaváhání cupují a nadávají vám, za jiný názor. Říká se tomu shitstormy, tedy veřejné pranýřování, okamžité nálepkování – to vše vytváří prostředí, kde je jednodušší přizpůsobit se než přemýšlet a říkat svoje názory nahlas. Tahleta ztráta elementární slušnosti je možná ještě vážnější než samotné politické spory. Veřejná debata se zploštila na boj dobra se zlem. A kdo nesouhlasí, je automaticky „ten špatný“.

Proč v tom vidím naději právě u Trumpa

Podporuji Donalda Trumpa ne proto, jak vypadá a nebo že bych souhlasil se vším, co říká nebo jak to říká. Ale proto, že v něm vidím odpor vůči této uniformitě názorů. Jeho důraz na ochranu hranic, kritiku nekontrolované migrace, odpor k přeregulované „zelené“ ekonomice a skepsi vůči ideologickým levicovým experimentům, genderismu a dalším podobným ideologiím. Ideologiím, jež jsou dnes silně živené hlavně v prostředí současných humanitních fakult na vysokých školách. Tim jsou většinou vedené lidmi, co prostě nemají na to, aby se v životě živili něčím jiným, než tím, že budou dobře placeni státem – z našich daní. A tak s podporou velké části dnes opozičních politiků ,šíří tu „správnou“ (levicovou) ideologii. Tyto „elity šly“ tak dlouho na západ, až skončili v Kyjevě. Tyto „elity“ rádoby „chytrými“ řečmi, články a rozhovory přesvědčují plebs o tom, že oni jsou přece intelektuálové, odborníci, experti, kapacity, vědci, autority (viz. „morální autorita Petr P.), „demokratičtí“ novináři a nebo dokonce „angažovaní“ herci a tak mají vždy tu „správnou“ pravdu. Proto mám rád politiku Donalda Trumpa a uznávám jeho boj proti těmto ideologiím. Já to považuji za návrat k pragmatismu, za návrat k normálnímu světu, logiky, myšlení a svobody názoru. V prostředí, kde je tento konzervativní, pravicový postoj automaticky vykreslován jako extrém, působí Trump jako protipól establishmentu. Mnohá média – veřejnoprávní i soukromá, často nevystupují jako neutrální pozorovatelé, ale jako aktéři politického zápasu. Výběr témat, tón komentářů i způsob rámování zpráv v českých médiích vytváří obraz světa, který není nejen vyvážený, ale ani pravdivý a je silně ideologicky, většinou levicově přednastavený.

Pandemie COVID jako zlom

Rozdělení společnosti se dramaticky prohloubilo během covidu. Nejistota, strach a silná rétorika o „nezvratných důkazech“ , bláboly politiků a různých „vládních odborníků“ vytvořily prostředí kde pochybnost byla téměř zločinem. Tehdy se mnozí naučili mlčet. A tento model – kdo není s námi, je proti nám – se přenesl i do dnešní doby.

Problém generace nebo informační bubliny?

Mladší generace často vnímá politiku jako showbyznys. Debaty se zjednodušují na krátká videa a titulky. Prostor pro hlubší diskuzi a kontext mizí. To ale není jen problém věku – je to problém mediálního prostředí, kde rychlost a emoce vítězí nad analýzou. Neříkám, že všichni mladí lidé jsou povrchní nebo že všechna média manipulují. Tvrdím ale, že systém podporuje zkratky, polarizaci a ideologické škatulky. A právě proti tomu se vymezuji. /

Svoboda znamená snést nesouhlas

Největší zkouškou demokracie není to, zda dovolí mluvit těm, s nimiž souhlasíme. Ale zda snese i hlas, který se nám nelíbí. Pokud se budeme dál uzavírat do bublin a umlčovat druhou stranu morálním odsudkem a osobními výpadky, nálepkováním a ostrakizací (ostatně přesně tak to dělali komouši) společnost se bude dál štěpit a demokracie mizet. /

Moje podpora Donalda Trumpa je v tomto smyslu symbolem odporu vůči jediné „povolené“ interpretaci světa, proti levičáctví a proti zelenému neomarxismu. Nejde jen o jednoho politika. Jde o právo říct: vidím to jinak – a nechci být za to nálepkován. A dokud bude odvaha říkat věci nahlas vzácnější než pohodlí mlčet, bude tahle debata stále nutná.

A já se jí bát v žádným případě nebudu.

LLF

Demokracie není totalita

V Americe působí extremistická levicová skupina Free DC (mnohými přirovnávána k Antifě), v překladu „Svobodný Washington, D.C.“ Ta přišla s pěti zásadami, které by měly "pomoci" současným protestujícím jedincům, kterým se nelíbí boj Trumpa proti nelegální migraci.

Tato levicová skupina klade hlavní důraz na myšlenku „neposlouchejte předem“ – tedy „nepřizpůsobovat se moci“ dřív, než je k tomu člověk skutečně donucen. Tím myslí zákony Spojených států amerických. Autorka pak tuto ideu přenáší do českého prostředí a připomíná zkušenost s komunistickým režimem.

Iva Pekárková od roku 2005 žije v Londýně, pracuje jako taxikářka a tlumočnice, píše také knihy. Za překlad knihy Stephena Kinga O psaní (2002) dostala překladatelskou anticenu „Skřipec“. Má také svůj blog.na iDnes. Je silně levicově smýšlející a tak nepřekvapivě dostává pravidelně prostor v Českém rozhlase plus, v pořadu Názory a argumenty. Že jsou její názory mnohdy hodně marxistické nepřekvapí, ale když v příspěvku „Neposlouchejte předem“ vysílaném na Českém rozhlase plus 17.února 2026 nepřímo přirovnává náš demokratický režim v současnosti (v roce 2026) k režimu totalitnímu (v roce 1976) je něco hodně špatně. Posuďte sami.

Autorka Pekárková nejprve popisuje stav vycházející z napjaté situace ve Spojených státech, konkrétně ve Washingtonu D.C a cituje výzvy extrémně levicové skupiny Free DC, která zveřejnila pět zásad tzv. občanského odporu:

• neposlouchat předem

• dávat prostor radosti

• zabírat prostor svou přítomností

• organizovat se

• projevovat solidaritu

Zcela bez důkazů nám Pekárková tvrdí, že většina lidí tehdy poslušně přijímala i nevyřčené zákazy a že kdyby více lidí odporovalo, stát by neměl kapacitu všechny potrestat. Zcela pomíjí realitu tehdejší doby, fungování sovětského bloku a represe po roce 1968. Sama raději v roce 1985 emigrovala.

Závěrem Pekárková naznačuje a vyzývá, že i dnes je nutné učit se a stavět se státní – demokratické moci. Škodolibě se ptám, kde tato aktivistka byla za covidismu, kdy se brutálně potlačovaly občanské svobody a lidská práva! Ale to nyní nechme stranou. Občanská odvaha je důležitá. Stejně tak je ovšem důležité rozlišovat mezi totalitním režimem a demokratickým státem. A právě tady původní text Pekárkové selhává.

Srovnávat dnešní demokratické prostředí s obdobím komunistické diktatury je nejen nepřesné, ale i nebezpečné. Komunistický režim byl postaven na represích, cenzuře a absenci svobodných voleb. Dnešní Česká republika má svobodné volby, pluralitní politický systém a možnost veřejného protestu. To není detail – to je zásadní rozdíl. Myšlenka „neposlouchat předem“ může dávat smysl tam, kde stát skutečně potlačuje základní práva.

Pokud je však bez jasného rozlišení aplikována na demokratickou vládu, mění se z výzvy k občanské odpovědnosti ve výzvu k systematickému zpochybňování legitimní moci. Demokracie funguje na pravidlech. Ta pravidla nejsou diktátem jedné strany, ale výsledkem voleb a zákonného procesu.

Jestliže s nimi někdo nesouhlasí, má k dispozici nástroje: veřejnou debatu, média, soudy, volby. To je zásadní rozdíl oproti totalitě. Používat komunistickou minulost jako univerzální přirovnání k současné vládě je zkratka, která spíše polarizuje, než pomáhá. Kritika vlády je v pořádku. Přirovnávat demokratický stát k autoritářství bez jasných důkazů však podkopává důvěru ve vlastní systém. Historie nás má učit rozlišovat.

Když přestaneme rozlišovat mezi diktaturou a demokracií, oslabujeme právě tu svobodu, kterou chceme chránit.

LLF

Když novináři chtějí vychovávat společnost
A proč je to problém větší, než se zdá.

Veřejnoprávní média mají v demokratické společnosti výjimečné postavení. Nejsou to ani státní hlásné trouby, ani soukromé mediální domy honící se za lajky. Jsou placena z povinných poplatků, a právě proto mají jednu klíčovou povinnost: sloužit všem. Bez výjimky. Bez nálepek. Jenže poslední roky se čím dál častěji ozývá otázka, kterou si veřejnost dříve kladla jen šeptem: Nepřestala média veřejné služby informovat – a nezačala spíš aktivisticky „vysvětlovat svět“? Aktivismus místo služby.

Nedávný apel části radních veřejnoprávních médií na vládu, aby nerušila koncesionářské poplatky, otevřel staré téma v novém světle. Text výzvy je napsán tónem, který spíš než neutrální obranu veřejné služby připomíná angažovaný manifest. Problém není v samotné obhajobě existence veřejnoprávních médií – ta je legitimní. Problém je v tom, co text zcela opomíjí. Zcela chybí sebereflexe. Ani slovo o dlouhodobých výtkách veřejnosti k nevyváženosti zpravodajství a publicistiky. Ani náznak pochybnosti, že média možná místy překročila hranici mezi informováním a přesvědčováním. Veřejnoprávní médium nemá společnost formovat. Má ji zrcadlit. To není názor. To je princip zakotvený v zákoně. Spor o Václava Moravce: stará hra, nové kulisy.

Typickým symbolem kritiky se stal pořad Otázky Václava Moravce. Není to jen o tom, kdo do studia přijde – ale kdo nepřijde nikdy. Opakující se okruh stejných komentátorů, analytiků a „mluvících hlav“ vytváří dojem názorové plurality, která je ve skutečnosti velmi úzká. Ano, existují extrémní názory. Ano, existují kontroverzní postoje. Ale pluralita neznamená bezpečný konsenzus. Znamená střet. A ten je dnes často nahrazován pečlivě kurátorovaným souhlasem. Snaha určovat, „o čem se bude mluvit“, tedy klasický „agenda setting“, fungovala možná před patnácti lety. Dnes už ale publikum není pasivní. A právě proto působí tento styl čím dál víc křečovitě a mentorující. Jediný správný pohled?

Zvlášť výrazně se problém ukazuje v zahraničním zpravodajství. Dlouhodobé informování o Slovensku pod vládou Roberta Fica vytváří v českém veřejném prostoru téměř jednotný obraz: autoritářství, ohrožení demokracie, proruský obrat. Možná oprávněně. Možná částečně. Ale kdy zazněl opačný názor? Pokud veřejnoprávní médium po měsíce nepřipustí jediný hlas, který by dominantní interpretaci zpochybnil, nevytváří informované publikum – vytváří dojem. A dojem je základ propagandy. Poplatky z přesvědčení, nebo ze strachu?

Argument, že lidé platí koncesionářské poplatky „rádi“, je minimálně zavádějící. Povinnost daná zákonem, podpořená sankcemi a vymáháním, není projevem loajality. Označovat strach z exekuce za věrnost veřejné službě je – mírně řečeno – nešťastné. To ale neznamená, že veřejnoprávní média nejsou potřeba. Právě naopak. Nezrušit. Ale opravit.

Veřejná služba má smysl. Ale jen tehdy, pokud ctí názorovou pluralitu, zdrženlivost a pokoru. Pokud si uvědomuje, že není morálním arbitrem společnosti. Že nemá „táhnout lidi správným směrem“. Že její síla je v důvěře – a důvěra se nevynucuje, ta se buduje. Apely, které ignorují kritiku části veřejnosti a tváří se, že problém neexistuje, tuto důvěru dál oslabují. Nechrání veřejnou službu. Spíš ji pomalu vyprázdňují. A to je možná ten největší paradox.

Největší hrozbou pro veřejnoprávní média dnes nejsou politici, ale jejich vlastní přesvědčení, že vědí lépe než diváci a posluchači, jak má svět vypadat.

LLF

Největší exotika? Ne Asie. Česko.
Chrámy, džungle, úsměvy… a pak návrat domů mezi morální estébáky, twitterové plačky a bezvýznamná ega v permanentním záchvatu ohrožení demokracie.

Z Asie jsem se vrátil s klidem buddhistického mnicha. Ten mi vydržel přesně do chvíle, než jsem zahlédl českou politiku. Morální estébáci, plačky na plný úvazek a bezvýznamní lidé s neomezeným egem jedou další kolo hysterického řevu.

Pavel, Richterová, Vyboulenec, poloprezident Kolář a jejich poečtná twitterová sekta se tváří, že zachraňují demokracii, zatímco se jen válejí po zemi a brečí, že svět nejde podle jejich manuálu. Upřímně? Po Asii je tohle tak absurdní podívaná, že se člověk musí smát. Největší exotika nejsou chrámy, džungle nebo krásné moře, ale český "morální maják" v permanentním záchvatu.

Ten kontrast je neuvěřitelný. Po týdnech mezi úsměvy a sluncem teď sleduju, jak se doma brečí, křičí a morálně hroutí bezvýznamní politici, novináři obyčejní občané, někteří moji kamarádi a další hrdinové klávesnic. Upřímně – je to lepší než Netflix. Člověk odjede tisíce kilometrů, aby si odpočinul, a zjistí, že největší exotika je pořád doma.

LLF

Reuters varuje před Putinem.
Kritici, USA i Gabbardová mluví o manipulaci a sabotáži míru

Agentura Reuters v pátek zveřejnila zprávu, podle níž ruský prezident Vladimir Putin nezměnil své válečné cíle: chce ovládnout celou Ukrajinu a získat zpět část Evropy bývalého sovětského impéria.

Reuters se odvolává na šest zdrojů blízkých americkým zpravodajským službám a tvrdí, že tento obraz je v rozporu s vyjádřeními Donalda Trumpa.

Proti tomu se ostře ohradila americká ředitelka tajných služeb Tulsi Gabbardová. Na konferenci Turning Point USA uvedla, že pokaždé, když se vyjednávání přiblíží k míru, zasáhnou „váleční štváči“ z Deep State. Podle ní zneužívají tajné služby k cíleným únikům do médií, aby vyvolali hysterii a zmařili diplomatický průlom.

Cílem má být zatažení USA do přímého konfliktu s Ruskem, což Gabbardová označila za nepřijatelné. Gabbardová zároveň tvrdí, že samotné americké zpravodajské služby politikům sdělují něco jiného: Rusko se podle jejich hodnocení snaží vyhnout přímé válce s NATO a jeho vojenské schopnosti neumožňují dobýt ani celou Ukrajinu, natož Evropu.

Podobně kritický je i komentátor Gerry Nolan ze serveru The Islander. Podle něj Reuters zaměňuje zpravodajství za reprodukci rozvědkových narativů. Anonymní úniky označuje za nástroj eskalace, který má včas zadusit diplomacii. „Nešlo o analýzu, ale o apokalyptický varovný příběh, který prezentuje vyjednávání jako zradu a uzavírá politickým lídrům jakoukoli jinou cestu než válku,“ píše Nolan.

Takové zprávy podle něj vytvářejí iluzi nevyhnutelnosti konfliktu: strach generuje titulky, titulky vyrábějí souhlas a souhlas tlačí politiky k eskalaci. Nolan upozorňuje, že i kdyby byly ruské cíle maximalistické, neznamená to schopnost či úmysl vést kontinentální válku proti NATO. Představa ruských tanků mířících na Berlín či Paříž je podle něj psychologickou manipulací, nikoli seriózní analýzou.

Za tímto mechanismem vidí Nolan zájmy byrokratických struktur, jejichž moc, rozpočty a kariéry jsou závislé na pokračujících konfliktech. Ty podle něj nepřijímají mír bez odporu – a brání se mu selektivním zveřejňováním informací a neustálým předefinováním hrozeb.

SZN

TOTALITNÍ PRAKTIKY V ROCE 2025

Je jedno zda se píše rok 1985 nebo 2025. Totalitní manýry bují v každém systému. Proto uveřejňujeme prohlášení TRIKOLORY. Je jedno jaký máte názor, zatím v ČR máme, sice již omezenou, ale ještě stále svobodu vyjadřování. Ovšem právě takovéhle propagandistické akce, mající nádech totalitních manýrů by nás všechny, bez ohledu na názor a politické přesvědčenín měli varovat. Osobně jsem to zažil a to jak na Základní škole ve Staňkově, tak na střední škole v Plzni. Vím tedy, co znamená pokus o "vymývání mozků".


stanovisko

Mediální bizár některých českých médií

Forum24 je v podstatě mediální žumpa, to není ani bulvár. Někteří mainstreamoví propagandisté zvaní „novináři“ nazývají Forum24 „názorovým deníkem“. Nepřekvapí, že redaktoři tohoto internetového „názorového média“ často manipulují a lžou. Jsou tedy hojně citováni i "nezávislými médii" jako je zcela jistě ČRo Plus, Deník N a nebo největší propagandistický server Seznam.cz, jehož majitel rád stamilióny korun financuje korupci na Ukrajině a zlaté záchodové mísy pro korupčníky. Cílem takových médií a novinářů není nezávisle informovat, ale „názorově“ poškodit, ostrakizovat a dehonestovat jednotlivé, jim nepohodlné, osoby.

Uvnitř jednoho textu z pera Kateřiny Mahdalové, která sama sebe tituluje jako "datová a kontextová novinářka" (zřejmě aby pod pláštíkem této charakteristiky sebe sama mohla lhát a dehonestovat), se čtenář Fora24 dozví o Filipovi Turkovi „ověřené“ informace. Například z úst režiséra Hřebejka, z něhož mám poslední dobou dojem, že se nadobro pomátl, se dozvíme: „Turek není závodnickou legendou, není váženým členem žádného respektovaného autoklubu, je to lhář a hochštapler a tak dál. Je to prostě nastrčená figura, reprezentující ponejvíce zájmy svých donátorů a (jak jinak, že?) „proruské evropské scény.“ Moc by mě zajímalo, jak by všechny tyto "zaručená fakta", které na něj režisér navalil, prokázal.

Článek na Forum24 vychází z práce datové novinářky Kateřiny Mahdalové, která uvedla: "Turek se prezentuje jako „bývalý formulový závodník s působivými úspěchy. Podrobná analýza jeho závodní kariéry v letech 2015 až 2017 však ukazuje, že realita za deklarovaným titulem vypadá výrazně skromněji,“ tvrdí článek. A pak následuje výčet Turkových umístění v závodech: "Někdy skončil poslední, jindy vyhrál.“

To mi připomíná ten vtip, který se vyprávěl za časů Chruščova a Kennedyho, jak se média chovají k jednotlivým aktérům politické scény. Chruščov a Kennedy běží závod. První doběhne Kennedy a druhý doběhne Chruščov. Americká média o tom referují slovy: ‚Podle očekávání americký prezident zvítězil. Ruský představitel Chruščov byl až poslední.‘ Načež sovětská média o stejné události referovala takto: ‚Sovětský představitel, soudruh Chruščov, doběhl na pěkném druhém místě, zatímco americký prezident Kennedy až na předposledním.‘

Mám pocit, že když se podívám na některá „názorová“ česká média dnes, a teď nejde explicitně o Filipa Turka, že se dostávají do stejné bizarní spirály jako tento vtip.

Miroslav Singer, ekonom, bývalý guvernér České národní banky napsal do ECHO24 skvělý článek, který si dovoluji zde zveřejnit.

Greta. Co si z toho příběhu vzít?

Málokomu se přihodí, že se během jedné dekády stane symbolem „čistého pokroku lidstva“, aby na jejím konci skončil jako karikatura sám sebe. Gretě Thunbergové se to s mohutným přispěním rodiny (maminka hned vydala knihu, jak jim dcera zachránila planetu i rodinný rozpočet, tatínek se stal full-time manažerem a kapitánem jachty) podařilo už v patnácti.!

Potkávala se s plejádou světových vůdců, kteří se v odlescích její slávy vyhřívali, a s výrazem dítěte, kterému sebrali mobil, na ně řvala „How dare you!“ do mikrofonů za stovkami milionů diváků. Poučovala šéfy korporací, kteří by za podobný tón svého podřízeného okamžitě poslali na kobereček k HR.

A dnes? Média i politici její vlastní země, často ti samí, již jí kdysi nastartovali raketu, ji vnímají jako chodící trapas – a ona to díky aspergeru nejspíš bere jako další důkaz, že má pravdu. Hejtrů má dnes o dva řády víc než nadšených fanoušků, ale to není podstatné. Podstatné je, co si z toho má odnést ten zbytek z nás – my, kteří jsme s otevřenou pusou sledovali, jak se holčička, co si chtěla jen prodloužit víkend, stala svědomím generace. My, kteří jsme věděli, jak dopadly dětské křížové výpravy, ale stejně jsme mlčeli, když se novodobí poutníci místo Jeruzaléma a spasení křesťanstva vydali s transparenty z recyklovaného papíru zachránit svět před uhořením ve výparech z fosilních paliv.

Gretin příběh končí, ale dědictví zůstává. Ukázala totiž, že když křičíš „konec světa!“ a jsi dost mladý, můžeš zastavit dopravu, ničit umění, dostat milionové příjmy, a ještě ti za to budou tleskat. A hlavně: otevřela stavidla. Just Stop Oil, Extinction Rebellion u nás Limity jsme my, Anna Šabatová nebo státem živený „degrowth“ guru Tadeáš Žďárský – to všechno jsou menší Gretky a Gretové, které motivuje její úspěch, kteří vědí, že se vyplácí křičet co nejhlasitěji a dožadovat se co nejvíce zákazů.

Stejný mechanismus tak funguje i v české kotlině: pati a mati, co nakonec nedokážou digitalizovat stavební řízení, zato křičí „klimatická krize!“ nebo „kulturní krize!“, můžou mít rozpočet, ministerské křeslo, nebo aspoň státní stipendium pro neúspěšné umělce. My jsme k tomu přispěli tím, že jsme tenkrát mlčeli – ne ze strachu, ale z lenosti a z přesvědčení, že „ta holka přece nemůže nic změnit“.

Změnila. A teď už není čas na lítost. Gretinu pochodeň převzali jiní a je jich hodně. Příští Gretě nebo Gretovi, co začnou řvát o konci světa, už prostě musíme říct přímo, do obličeje: „Známe, zažili jsme. Ale konec světa jsi ty. A my tě poslouchat nebudem.“

Nikdy jsem ANO nevolil a volit nebudu. Ale.

Řady "komentátorů" a tzv. "politologů" říkají, že Andrej Babiš má vyřešit střet zájmů v souladu s evropským právem. Nikdo se jich nezeptá, s čím konkrétně - EU nemá zákony !

EU má směrnice a učí se to už 7.třídě ZŠ. A tak se ptejme, v souladu s jakou směrnici, nařízení či smlouvu tito "odborníci" myslí? Je to fráze, protože i evropské právo řeší problém ve chvíli, když konflikt zájmů nastane. Pak jsou dané nějaké mechanismy, ale není to tak, že nějaká osoba nesmí být premiérem nebo ministrem proto, že si to někdo nepřeje. Tedy nejmenováním Babiše, porušuje současný prezident ústavu!

Andrej Babiš nemá co vysvětlovat tzv. veřejnosti, protože "veřejnost" a to ani ta z cinklého průzkumu, ho nejmenuje premiérem. Mohu se zeptat řidiče autobusu nebo prodavačky v Lidlu, ale ani jeden z nich premiéra nejmenuje. Jmenuje ho jediný člověk na světě a to je prezident republiky, který se nemůže skrýt za nějaký názor tzv. odborníků (kamaráda Koláře třeba) nebo veřejnosti, protože je to jeho osobní odpovědnost.

Mají si to říct ti dva mezi sebou a prezident republiky rozhodne. Zaštiťovat se tím, že si údajně 75 procent lidí přeje, aby to Andrej Babiš vyřešil? Tak se neptejte lidí, těm do toho nic není. To Ústava ČR říká, že prezident musí ctít výsledky voleb. A také, že předsedu vlády jmenuje prezident republiky a hotovo.

Vše ostatní jsou jen pivní keci a žvásty tzv. novinářů jak vystřižených z bulvárního servru Super.cz a.... a liptardů a nevzdělanců.

LLF

Nejsilnější novinařina není ta, která říká pravdu, ale ta, která ji může dokázat

Když média bojují s propagandou — a sama do ní sklouznou. Rozbor reportáže.

Pokud chcete vidět, jak dnes informuje jeden z českých převýchovných ústavů propagandy, vystupující pod názvem Česká televize, podívejte se právě na TOTO VIDEO. Ukazuje, jaké manipulační metody veřejnoprávní média používají k ovlivňování českých občanů. Nejde přitom jen o jednu konkrétní reportáž, ale o celkové nastavení a způsob práce redakcí ČT. O „diskuzních“ pořadech typu Otázky Václava Moravce či Kotel s Jílkovou snad ani netřeba mluvit.

Zajímavou paralelu nabízí i BBC. Tam 11. 11. 2025, po odhalení skandálu s zmanipulovaným projevem Donalda Trumpa, odstoupil jak generální ředitel, tak i programová ředitelka stanice. Trump navíc BBC žaluje o miliardu dolarů.

Konec iluzí, konec PR, konec prázdných slov

Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí se ještě stále (11.11.2025) ministr vnitra a první místopředseda vlády Vít Rakušan stále drží u moci. Všichni slyšíme jeho věčné řeči o odpovědnosti, stabilitě a rekonstrukci, ale reálně se nestalo vůbec nic.

Žádná demise po Dozimetru, žádná sebereflexe po volebním debaklu, žádné skutečné předání moci – jen další série trapných mediálních výstupů, které mají udržet dojem, že „má všechno pod kontrolou“.

Rakušan se dnes prezentuje jako záchranář demokracie, ale ve skutečnosti je jen symbolem politického mainstreamu alias kádr KSČ. Sedí na stejné židli, mluví stejným jazykem a tváří se, že chaos kolem něj neexistuje. Všechno se hroutí – rozpočet, energetika, migrace, důvěra lidí – a on se mezitím usmívá do kamer ČT a vysílá signály o stabilitě. Jenže tahle stabilita není nic jiného než nehybnost přestrojená za odpovědnost. Úpadek ODS otevřel dveře politikům bez vize, kteří si osvojili slovník propagandistických ideologů a politických marketérů místo státníků.

Rakušan je jejich učebnicový příklad – vždy připravený před mikrofony, vždy uhlazený a vyboulený, vždy připravený na další kolo mediálních her. Realita země ho ale zjevně nezajímá. Lidé čelí drahým energiím, inflaci, zmatečným daním a nekonečným experimentům s „evropskou zelení“. Odpověď vlády? Další tiskovka a další fráze.

A co jeho kolegové? Kupka, údajně nová naděje ODS, vypadá, jako by sám netušil, kde vlastně stojí. Je to pokračování téhož – unavené, vyčpělé, bez nápadu. Ztratili kontakt s realitou, s námi lidmi, kteří jsme ODS volili, se zemí, kterou mají vést. Rakušan mohl být někdo. Měl sílu, postavení, silové ministerstvo, přístup k médiím i čas dokázat, že umí víc než jen mluvit. Místo toho zvolil pohodlí PR scény. Všechno ohlídáno, všechno „vysvětleno“, všechno vyprázdněno.

Tak ať si dál hraje na spasitele, ať objíždí republiku, sbírá lajky a dává rozhovory. Ale už ne za naše peníze, ne s naší důvěrou.

Skončil politicky, morálně i lidsky. Premiérský sen mu skončil volbami, a sen o řízení sněmovny by měl zůstat jen snem. Stačilo.

Pekarová Adamová končí v politice

Působení Markéty Pekarové Adamové v politice kriticky zhodnotil novinář a komentátor Petr Holec. A nepříliš přívětivě. „Bývalý premiér a prezident Miloš Zeman o Markétě Pekarové Adamové trefně řekl, že je prokletím české politiky, které jednou skončí. Naštěstí pro Česko snad končí právě teď, a že bylo fakt načase!“ uvedl.

A pokračoval: „Bohužel tu s námi ale zůstává dědictví MPA, které hned tak nezmizí. Ta z kdysi konzervativní rakety politického ‚pytláka‘ Miroslava Kalouska udělala pokrokovou leninskou partaj permanentní nenávisti a hlouposti, kterou zle nakazila všechny kolem sebe. Marek Ženíšek, Jan Jakob nebo Matěj Ondřej Havel, přední kádry pekarovské TOP 09, ti všichni tu pionýrskou pochodeň hrdě nesou dál. A nejen oni, infekce MPA nakazila jménem SPOLU i ODS, na níž se šéfka TOP 09 přisála, protože vlastní stranu úspěšně zbavila voličů.“

Otřel se o taktéž končícího Petra Fialu, že v jeho nejhorším vládním období nebylo jasné, kdy z něho mluví Zdeněk Nejedlý a kdy právě Markéta Pekarová Adamová. Jednu poklonu Holec končící předsedkyni složil: „Tu vlastně musíme – samozřejmě svým způsobem – obdivovat. Šéfka v podstatě neexistující partaje, po níž tu nejvíc zbydou její svetry proti Putinovi nebo ‚to nemáte na ajfoun?‘, dokázala české politice vtisknout takový punc hlouposti, to chce jistě talent.“

„MPA o sobě ráda skromně říká, že je taková česká Margaret Thatcherová, ve skutečnosti ale je spíš Jiřina Švorcová, jen s velmi oblastním hereckým talentem. S komunistickou herečkou ji pojí planoucí oči a zaslepená víra v blbosti, které nejradši hrdě recituje ve své České televizi. MPA by se perfektně hodila do fanatických let nástupu komunismu, kdy jí nápadně podobné soudružky zaváděly jménem demokracie totalitu. Byla to totiž ona, kdo jménem vlastní ‚demokracie‘ jako první vyloučila z vedení sněmovny SPD s klasickým totalitním osočením, že není demokratická. Tragédie je, že to po ní nebezpečně ochotně rádi převzali všichni samozvaní ‚demokrati‘. A ti tu na rozdíl od MPA zůstávají,“ zakončil svou úvahu o političce Holec.

Ostrá slova, slabá diplomacie.

V poslední době se v některých mainstreamových médiích objevují záměrně dehonestující "názory", že někteří demokraticky zvolení politici ze stran SPD a Motoristé sobě by mohli být tzv. reputačním rizikem. Pravda ale je, jako vždy, zcela jinde. Pečlivě si prostudujte následující tabulku s výroky také českých politiků o nemocnějším muži nejdemokratičtější zemi na světě USA - Donaldu Trumpovi. Záměrně nechávám bez komentáře. LLF
Politik Funkce / Strana Typ výroku Přesná slova / Shrnutí Zdroj Rok / Období
Petr Pavel Prezident ČR Osobní kritika „Trump je pro mě odpudivá lidská bytost.“ iDNES.cz, Echo24 2024
Ondřej Kolář Europoslanec, TOP 09 Osobní urážka Označil Trumpa za „šovinistické prase“. iDNES.cz 2024
Pavel Blažek Ministr spravedlnosti, ODS Ironická kritika „Trump v zahraniční politice postupuje jako čirý marxista.“ Česká justice 2025
Tomáš Zdechovský Europoslanec, KDU-ČSL Politická kritika „Republikáni zvolením Trumpa udělali chybu.“ ČRo Plus 2024
Andrej Babiš Předseda ANO, bývalý premiér Kritika politiky Kritizoval Trumpovu celní politiku, přestože mu byl ideově blízký. Echo24 2025
Miloslav Stašek Velvyslanec ČR v USA Kritika projevu Negativně komentoval Trumpův inaugurační projev. Aktuálně.cz 2025
Petr Kolář Diplomat, bývalý velvyslanec Silně osobní „Z mého pohledu je to naprosto odpudivá bytost.“ Echo24 2024
Klára Kocmanová Poslankyně, Piráti Kritická obava „Nemám z toho dobrý pocit… Ať už to jsou ohlášená cla, odstoupení od Pařížské dohody o klimatu nebo vystoupení ze Světové zdravotnické organizace…“ Aktuálně.cz 2025

Češi chtějí pomáhat, ale lidem, ne válce

Z nejnovějších dat vyplývá, že česká veřejnost už má v otázce pomoci Ukrajině jasno. Většina lidí říká: ano, ale s mírou.

Nejvíce sympatií mají dodávky zdravotnického materiálu, léků a humanitární pomoci – tedy formy podpory, které pomáhají obyčejným lidem. A právě to je to, co Češi umí a chtějí dělat.
Kde ale podpora výrazně klesá, to jsou vojenské dodávky, výcvik vojáků a přímé finanční platby. Tam se už více než 45 % lidí vyslovuje pro ukončení těchto aktivit. Česká společnost se tak přiklání k tomu, že naše země by měla spíše pomáhat tam, kde je to lidské a smysluplné – ne tam, kde se jen prodlužuje konflikt.

Z průzkumu je zřejmé, že Češi volají po diplomacii místo zbraní, po rozumu místo emocí. Po letech napětí chtějí klid, jistotu a řešení, která povedou k míru – ne k dalšímu zbrojení.

A zdá se, že podobně začíná uvažovat i svět. Ukrajinská propaganda ztrácí sílu, lidé se nenechají tak snadno strhnout emocemi ani černobílými příběhy. Dokonce i americký prezident už otevřeně naznačuje, že nekonečné posílání miliard dolarů a zbraní do této války nemá dlouhodobě smysl.

Možná je tedy čas, aby i Ukrajina a Rusko našla odvahu říct to nahlas – že skutečná síla není v dělech, ale v dohodě.
Zdá se ale, že cesta k míru nebude jednoduchá a že Ukrajina bude muset zcela jistě přijmout i nepříjemné kompromisy včetně ztráty části území.
Dějiny nás učí, že války se nejen vyhrávají, ale i prohrávají. Skutečné vítězství proto často nepřichází na bitevním poli, ale u jednacího stolu – tam, kde místo emocí rozhodne rozum.
Tohoto kompromisu však zatím ani jedna strana není schopna a tak budeme i nadále svědky a pokračujícího vojenského konfliktu.

Stupidita o zvednutých pravicích

To, že levicově a marxisticky smýšlející jedinci včetně komoušů byly vždy schopni využít, ale hlavně zneužít úplně cokoliv k dehonestaci a ostrakizaci oponentů je známé. To, že se toho dožiji i v roce 2025, jak v ČR tak v Německu, jsem si nedokázal představit ani v nejhorším snu. Stejně jako zneužívání slov jako "nacismus". Ministr ještě stále současné vlády Dvořák, například zcela vážně označí v televizi bývalého ministra zahraničí Zahradila za nacistu. Nyní se objevila informace, že za tzv. screenshoty z údajně Turkovo sociálniích sítí může nějaký zhrzený kámoš, polonovinář, ekologický aktivista a bývalý "kamarád" Vojtěch Dobeš. Ten sacreenshoty údajně dělal už v červenu 2024!! Novinářka Angelika Bazalová, bývalá členka Rady ČTK, označila postup Deníku N za novinářské selhání. „Ty Turkovy posty mohou být zčásti pravdivé a zčásti pozměněné. Takto vážné obvinění si žádný novinář nemůže dovolit publikovat bez toho, aniž by okamžitě dodal neprůstřelné důkazy. Deník N novinářsky zcela selhal. A je celkem jedno, jestli se nakonec ukáže, že ty posty Turek opravdu psal, protože důkazy nelze začít horečně shánět až po publikaci textu. Pokud se nakonec dokonce ukáže, že žádný důkaz nemají, měla by to novinářská obec nějak řešit. Tohle není možné akceptovat.“ Další komentátoři zpochybňují důvěryhodnost zhrzeného "kamaráda" A ještě horší je, že na tyhle stupidity a marxisticko-leninskou (a nyní i Putinovskou) propagandu slyší i někteří jedinci z řad občanů ČR, jež jsou v civilním životě relativně vzdělaní lidé. Teď už ale chápu, proč tady více jak 40 let mohli vládnout komouši. A také to, proč novináři, alias "Zdislavy z Deníku N", byli za "totáče" tak ochotnými přisluhovači komunistického režimu a byli hlásnou troubou této demagogie. A to nejen v Rudém právu nebo Československé televizi.

Soudruhu "kamarádovi" Vojtěchu Dobešovi bychom mohli udělit tuto medaili:

LLF
  • LLF

    • Petr Bystroň musel za to, že zveřejnil fotku se zvednutou pravou rukou Angely Merkelové zaplatit pokutu 11 250 Eur.

    • Ke kauze poskytl českým novinářům své vyjádření, které zde zveřejňuji.
    • „Tyto politické rozsudky na objednávku deligitimizují celý justiční aparát. Mám platit pokutu za to, že jsem zveřejnil fotku Angely Merkelové, jak mává. Přitom s touto fotkou jsem se úspěšně bránil, když mně osobně byl podsouván ten pozdrav.
    • A moji právníci na to poukázali, že je možné vyfotit kohokoliv v určitou sekundu a vypadá to jak to vypadá. Ale ten pozdrav to není.
    • Bystroň když mává, tak je to Hitlerův pozdrav. Když mává Merkelová, tak to není Hitlerův pozdrav. Když Bystroň zveřejní fotku Merkelové, jak mává, tak je to Hitlerův pozdrav.
    • Přesně v tomhle se teď pohybujeme a lidé pro to nemají vůbec žádné pochopení,“ popsal dvojí metr.
    • Ovšem nezůstalo jen u soudů. „Symptomatické je i chování mainstreamových médií, která absolutně ignorují veškeré výsledky naší práce, naše tisková oznámení, naše úspěchy, když něco odhalíme. Ať už v německém parlamentu, nebo v evropském parlamentu. Ale teď najednou všichni čtenáře informují, že jsem dostal pokutu. Dokonce i Česká televize to vysílala,“ posteskl si europoslanec.
    • „Oni se tím svým chováním ztrapňují sami a není divu, že ztrácejí věrohodnost. Jak politici, tak justice, tak média,“ dodal ještě Petr Bystroň.
    • Bystroň se narodil v Československu, do Německa odešel na sklonku osmdesátých let s rodiči. Dříve byl členem FDP, od roku 2013 je členem AfD. Sedm let strávil v německém parlamentu, od posledních eurovoleb je europoslancem.
    • „Sporné hajlování“ není kauzou, která by se odehrála jen v Německu. Kromě Bystroně byl z použití „Hitlerova pozdravu“ obviňován i miliardář Elon Musk, který zdravil dav během Trumpovy kampaně zvednutou rukou na počest vítězství Trumpa. Také popřel, že by se inspiroval v nacistickém Německu. Stíhán nebyl a vzhledem k tomu, že v USA není ani skutečné hajlování nelegální ani nemohl.
    • V Česku je pak z tzv. "hajlování", tedy zdravení zvednutou rukou, a také sympatií k nacismu obviňován a dehonestovám, především Deníkem N a "novinářkou" Zdislavou Pokornou (zřejmě napojenou na BIS) poslanec Motoristů Filip Turek. I ten pochopitelně podobná nařčení odmítá a na Deník N podal trestní oznámení.

      • Aby nedošlo k mílce. Tihle jen mávají. Hajluje jen Turek a Bystroň.

      Kdo mává: Například německý exkancléř Olaf Scholz, jeho předchůdkyně Angela Merkelová nebo exmanželka bývalého spolkového prezidenta Christiana Wulffa. Tady je zajímavé, že zvedla levou ruku, čímž se její gesto oproti nacistickému pozdravu liší, ale i přes tuto skutečnost německý soud míní, že šlo o vyobrazování hitlerovského pozdravu !

      LLF

      Špinavá hra BIS

      Na náhodu nevěřím. Zažil jsem to sám, říká docent Ševčík. Zastal se Turka

      „Nevěřím na náhody. Zažil jsem to sám.“

      • Je to řízená snaha zabránit vytvoření nové vlády, která by nesloužila cizím zájmům, prohlásil docent Miroslav Ševčík, poslanec PČR, k kauze Filipa Turka. Podle něj jde o cílenou mediální kampaň, která má zabránit sestavení nové politické většiny.
      • „Takové útoky se objevují vždy těsně po volbách. Nevím, zda náhoda vůbec existuje,“ říká Ševčík a dodává, že podobnou situaci už sám zažil. „Věřím, že Policie ČR odvede poctivou práci a vše vyšetří, jak má.“
      • Podle Ševčíka je celá kauza „nešťastná“ jak pro politickou kulturu, tak pro samotný proces skládání nové vlády. Zároveň připomněl, že média v minulosti často zneužívala falešné účty a neověřené informace.
      • Kampaň prý odstartoval hradní Kolář - nepalacený "poradce" Petra Pavla
      • Docent poukazuje i na roli bývalého diplomata Petra Koláře, jehož rozhovor pro Seznam Zprávy podle něj odstartoval dehonestační vlnu. „Byl to promyšlený útok, ne náhoda. A kdo používá selský rozum, vidí to jasně,“ míní Ševčík.
      • Kolář v rozhovoru naznačil možné scénáře, jak by mohla vzniknout jiná vládní kombinace: „Já bych byl na místě pana Okamury opatrný, existují tu jiné možné vývoje a alternativy,“ uvedl mimo jiné Kolář. Dodal také: „Nedivil bych se, kdyby někdo z vládních stran přišel za Babišem s nabídkou podpory výměnou za jasné prozápadní směřování.“
      • „Špinavá slina“ – metoda zpravodajských služeb
      • Do debaty vstoupil i bývalý analytik BIS Jan Schneider, který upozornil na techniku zpravodajských služeb zvanou „špinavá slina“: „Na někom ulpí, cosi zmaří, a za čas už případná omluva nikoho nezajímá.“
      • Podle něj může jít o „sofistikovanou zpravodajskou operaci, která zasahuje do politického dění,“ což by znamenalo vážné porušení zákona.
      • Ševčík dodává: „Tato kauza má všechny znaky koordinované operace – od médií, přes politiky, až po bezpečnostní složky.“
      • Macinka? Schopný manažer, ne „prázdná schránka“
      • Ostře se vymezil i proti útokům na nominanta na ministerstvo životního prostředí Petra Macinku. „Nazývat ho prázdnou schránkou je hloupé a nenávistné. Je to zkušený manažer, který vnese do úřadu zdravý rozum,“ říká Ševčík.
      • Dodává, že takzvaní ekologičtí aktivisté podle něj jen „šíří ideologii falešného environmentalismu“ a brání skutečné pomoci lidem. „Green Deal, elektromobilita, emisní povolenky – to nejsou řešení, ale absurdní gesta, která ničí ekonomiku i zdravý rozum.“
      • Demonstrace? Útok na svobodné volby
      • Reagoval i na možné obnovení aktivit Milionu chvilek pro demokracii: „Lidé mohou demonstrovat proti čemukoli, ale útok na výsledky svobodných voleb není obranou demokracie, nýbrž jejím popřením.“

        • Opravdu končí vláda Petra Fialy?

        Vláda Petra Fialy končí. Uznávají to všechny strany dosavadní vládní koalice veřejně před novináři a oznamují, že se připravují na roli opozičních sil. Chystá se vláda nová. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš (ANO) jedná o nové vládě s Motoristy a s SPD. Ale skutečnost je poněkud jiná. Tvrdí, že se vláda Petra Fialy snaží zabetonovat u moci. S pomocí prezidenta Petra Pavla.

        Provládní Deník N na scéně.

        • „Pravda, byli jsme varováni. Premiér Petr Fiala, samozvaný ‚demokrat‘, s totalitními sklony a známkami šílenství ve tváři, nás tak dlouho vedl na Západ, až nás dovedl na Východ, na svou milovanou Ukrajinu. To se stává. Pravda, Fiala se nyní odmlčel, když po dnech agónie oznámil svůj konec v čele ODS. Činí se ale jeho žáci, fialovci!“ napsal Holec.
        • Soustřeďuje se zejména na média. A otázku, kterou položila moderátorka Marie Bastlová ze SeznamZpráv: „Už jste připraveni, jak tohle budete vysvětlovat v zahraničí, na Evropské radě? Protože západní média velmi často píší o tom, že jednáte o vládě s extremistickou stranou.“ Holec jí poděkoval za to, že demonstruje, jak se kalí mediální ocel za Fialova režimu
        • „Externí spolupracovnice Seznamu se vážně ptá budoucího člena vlády, jak bude v Bruselu vysvětlovat, že v Česku vznikla vláda podle demokratického přání většiny voličů i Čechů, jak vyplývá z povolebního průzkumu? A jak to vysvětlí těm správným ‚západním‘ médiím, které jen opisují to, co napíše propaganda jako Seznam Zprávy?“ ptá se nevěřícně komentátor.
        • „Poprvé v historii demokratického Česka vidíme bezprecedentní vzdor předání vládní moci podporovaný médii, Hradem i byznysem. Končící režim se chová, jako by volby právě vyhrál a ne jasně prohrál. A stejně tak jeho média i prezident, čímž samozřejmě myslím Petra Koláře,“ shrnuje Holec .

          • Další pěkný článek napsal Erik Best. Zde jsou hlavní body:

        • Zdánlivě zničehonic, ještě než byly vůbec obsazeny nějaké posty v nové Babišově vládě, začal moderátor nedělního debatního pořadu České televize Václav Moravec hovořit o tom, zda by bylo vhodné, aby se ústavní právník Zdeněk Koudelka z Trikolory/SPD stal politickým náměstkem na ministerstvu spravedlnosti.
        • Skandální je podle Moravce to, že Koudelka byl spoluautorem sporné Klausovy amnestie z roku 2013. Předseda Motoristů Petr Macinka, který tehdy na Hradě pracoval, vyloučil, že by byl v tomto Koudelka nějak činný, a trval na tom, že autorem amnestie byl výhradně Václav Klaus.
        • Moravec se ale nenechal odradit a naznačil, že by Koudelka mohl pomáhat manipulovat některé politické kauzy, které jsou nyní projednávány u soudů. Co však Moravec nezmínil, je, že Koudelka podal trestní oznámení na nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou, častou hostku Otázek Václava Moravce, s tím, že je nezákonné, aby si v Praze zřídila detašované pracoviště své brněnské kanceláře.
        • To je zřejmě součástí jejího mocenského tahu s cílem zrušit obě vrchní státní zastupitelství, ovšem jako náměstek ministra spravedlnosti by byl Koudelka v hierarchii nad ní a mohl by tomu eventuálně zabránit
          • .
        • Moravec tedy dělal, co umí.

        Poslední průzkumy voleb vs. výsledek

        Absolutní odchylky v procentních bodech pro září 2025

        Strana Median (IX) STEM (IX) NMS (last) LLF (last)
        ANO4,015,215,010,51
        SPOLU2,362,865,567,36
        SPD5,225,625,327,22
        STAN1,230,470,572,23
        Piráti1,031,130,631,97

        Jak dopadly volby v Krchlebech?

        • ANO: 68 hlasů
        • Motoristé: 20 hlasů
        • Spolu: 19 hlasů
        • Piráti: 15 hlasů
        • SPD: 12 hlasů
        • Stačilo: 7 hlasů
        • ČR1: 2 hlasy
        • Švýcarská demokracie: 1 hlas

        Názor DR. Ing. Michala Urbana k energetické politice ČR

        Vše poukazuje na zjevný fakt, že se EU stala jakýmsi „lobbistickým spolkem s mafiánskými praktikami“, který má jediný účel: Vysát peníze státních rozpočtů členských zemí a jejich obyvatel. Vše jde do kapes nadnárodních korporací a oligarchů. My jim říkáme sorošovci. Ve chvíli, kdy v USA je cena energií na 1/4 těch evropských, není o čem diskutovat. Jejich zisky jsou astronomické.

        Řešení, jak zlevnit energie je přitom jednoduché:

        • Zřídit státního obchodníka na nákup energií.
        • Energetický regulační úřad bude stanovovat cenu nejen distribuce, ale i silové elektřiny. Je třeba plně kontrolovat ČEZ.
        • Energie vyhlásit jako strategickou surovinu. Ne věc určenou ke spekulaci.
        • Zrušit regulace Green Dealu. ČR byla největším vývozcem energie na světě v poměru k počtu obyvatel. Žádné zákazy uhlí, jádra.
        • Obnovitelné zdroje energie (OZE) pouze bez dotací.

        Bláboly o vlivu CO2 na klima jsou podvod. Není to pravda, opravdoví, nezkorumpovaní vědci to potvrdili a opakovaně mluví o globálním podvodu.

        Poslední průzkum před volbami — NMS vs. LLF

        ANO: 29,5     LLF: 34%
        Spolu: 17,8     LLF: 16%
        SPD: 13,1     LLF: 15%
        STAN: 11,8     LLF: 9%
        Piráti: 9,6     LLF: 7%
        Motoristé: 7,7     LLF: 9%
        Stačilo: 7,3     LLF: 12%

        Starší články této rubriky naleznete ZDE


        LLF

        zpět na úvodní stránku